Těšení na Vánoce 3-2-1 teď!

Na první adventní příspěvek se vždycky moc těšim.

Prohlížím si zpětně i těch sedm, co už mám za sebou a baví mě koukat, jak děti rostou a vybavovat si zpětně jednotlivé okamžiky, celkovou atmosféru a životní dění, které se za celým tímto online světem odehrává.

Tak tedy: Vánoce 2022. Minulý týden napadl první sníh a s ním dorazily i mrazy. O víkendu jsem si odskočila na Jedlovku, která byla sice celá v mraku, ale na kráse ji to neubralo ani kousek – námraza a poprašek sněhu ve mně spustil předvánoční těšení.

To většinou umí buď první oloupaná mandarinka a nebo právě pohled na bílo.   Doma jsme v reakci na ochlazení vytáhli krabice se zimním oblečením a načasování nemohlo být lepší……protože nám pan Ptáček (Aničkou překřtěný Letáček) dodělal část chodby, kterou jsem si vymyslela.

Dříve tu byly tmavé dveře vedoucí do kuchyně, ty jsme vyndali a využili prostor tak, abychom měli odkládat nekonečna rukavic, čepic, bot a bund – což tu doteď chybělo.  Lavice je vlastně ukládací truhlou, která pojme mikiny, svetry a ukryje mnoho nevzhledného, což my, ledabylí odhazovači, ceníme! 🙂 Doma už – jak vidno – na vánoční vlně. Včetně vánočkového zahřívacího kola. 🙂   A jsem tak daleko, že už mám i diář na rok 2023! Pro paní učitelky do školky každý rok na besídku chystáme nějakou pozornost. Zatímco předešlé dva roky byly obdarovávány Sonnetor adventní sadou čajů, letos je nahradí závěsný advenťák Leros. Potréninkové tvarohové palačinky. A šálek kávy po práci.

Mí nejbližší již pochopili, že profese učitelky vyžaduje minimálně 20 minut totálního mentálního prázdna a ticha po návratu z práce. 🙂

Až pak jsem schopná se přepnout a fungovat doma.  A jeden Leros kalendář i pro mě! 🙂 Dnes jsme zasedli k první adventní neděli… …upekla jsem perník s čokoládou a kokosem a poobědvali jsme sváteční hovězí s knedlíkem.

Pikaču samozřejmě všude s náma – aktuální, zářivě žlutý kazič fotek. 🙂 Se Šerifem jsme po o vyrazili na svižnou procházku pro chvojí do truhlíku.  A při té příležitosti jsem se v hodinovém monologu dozvěděla vše o mobech, anšantování, emeraldech, zombie, čítování, vesničanech…

Svět Minecraftu je velmi mimo ten můj. 🙂  Ale jak byl při tom vypravování šťastnej, byla jsem i já! 🙂  A kde víc se vánočně naladit, než u rozsvíceného stromečku.

U nás to letos odstartoval ten liberecký, který byl s radnicí v pozadí vážně kouzelný… A co teprv Šerifovo „jurské“ kolo! 🙂Ruku však na srdce.

Hajlajtem dne – nepřekvapivě – jezdící schody.

Nebát se o ně, vypustila bych je tu na dvě hodiny, oběhala bych si obchody a vsadim se, že bych je našla na stejném místě – při stém kolečku na jezdících schodech.

No jo, no. Vesnice ve městě. 🙂 Tak. Pa!

Buďte zdraví a užívejte si času adventního – bez návodů, stresů – každej podle svýho…

A já se budu těšit zase příště:-).

A.)