Pár posledních podzimních střípků

Ještě, než příští týden najedeme na vánoční vlnu, měla bych k podzimu ještě co říct.

Poslední dva týdny jsme se pohybovali na dobré straně inverze a zatímco se většina okolních měst dusila pod poklicí, my tu měli den co den jasnou oblohu.

Naskytly se neuvěřitelný pohledy. Nebe doslova čarovalo.  Každodenní výhledy jako by byly náplastí na náročné dny, které se valily stejně jako inverze za Šébrem. Svatý Martin sice na bílém konin nedorazil, ale rohlíčky tu měl připravený. 🙂 A místo svatomartinské husy jsme k obědu zakrojili vepřové koleno s domácím bramborovým knedlíkem. S podzimem trávíme víc času doma a upřímně jsme celkem rádi za víkendy, kdy nemusíme nikde být, můžeme si dovolit pomalá rána a věnovat čas třeba podzimnímu lineckému…   Tvor, co je všude, pusu nezavře, všechno má za chvíli hotový a „maminko, proč žijeme“? Co se počítá, je každej zabalenej, popsanej a ukrytej dárek!

Už na tom po kouskách pracuju, protože není většího vopruzu, než otlačeného kolena z last-minute balení na jeden zátah.

Toho času ještě podzimní dýňové aranžmá, než jej vystřídá vánoční upgrade.  Spolu s poslední ještě podzimní Jedlovkou, kam jsem jednoho víkendového rána vyrazila sólo – výměnou za pohádky a povolení neomezeného skákání na posteli v ložnici. 🙂

Tentokrát ale nikoliv sjezdovkou, nýbrž pěkně svižně přes Křížovou cestu…  Krása to byla!A příště!

Příště už vánočně od nás!:-)

Těšim se, držte se a brzy zase ahoj!

A.)