Těžko je mi

Jen těžko ignorovat světové dění uplynulých dní.

Pročítám už několikátým dnem zprávy a hledám. Hledám nějakou berličku, o kterou se opřít. Vizi.

Která by dala zase zpátky smysl věcem, který mi ve srovnání s tíhou dění přijdou teď úplně zbytečný. Bezcenný.

Pořád ale vnitřně věřím, že situace nezajde až tam, kam se všichni bojíme, že zajde.

Že to svět ustojí a budem si zase moct dávat v neděli k obědu lívance bez tý divný, svíravý nálady uvnitř.

….

Zdravíme dnes ze slunného severu.

Po dlouhé době víkend bez učení, zimní semestr úspěšně uzavřen. Uf.

Knížka na terase, jeden film dotaženej do konce a rýma jak fík – tentokrát moje.

Zdánlivě obyčejnej víkend, který v kontextu doby nabývá úplně jiných hodnot.   Moc vás všechny zdravím.

A moc doufám, že naše příští blogové ahoj se už bude odehrávat s daleko optimističtějším pozadím událostí.

Držme se.

A:)