Týden fuč

Je tak.

Další týden utekl a já si jej vždycky díky blogu příjemně zrekapituluju.

Připomenu si to pěkný a prožiju si to znovu ještě jednou.

Tak tedy:

Ve čtvrtek, tuším, že to byl čtvrtek, jsem si udělala výlet s foťákem po okolí.

Slunečné dny je nyní třeba brát hodně zodpovědně a neprosedět doma ani jeden, energie z nich se ještě bude sakra hodit:-).

Zaválo mě to směrem na Lísku a Českou Kamenici, odkud jsem poobědvala s krásnými výhledy a v naprosté samotě.

Baf! 🙂Pak jsme taky jednoho zataženého, poškolkového odpoledne vypustili draka.

Činnost, kterou automaticky deleguju do mužských rukou, ať se nedržíme zbytečně při zemi. 🙂

Mám radost, že se mi podařilo v předstihu pokoupit už nějaké dárky pro děti na Vánoce.

Lego je jasná páka, já se ale osobně nejvíc raduju z lupy, dalekohledu na naše výlety, prak nám bude taky dělat radost, i když nám asi občas trochu zatopí, a pak ještě třeba skákací guma (ó, jak já si hned vybavím svá odpoledne ve školní družině) nebo, a to asi nejvíc, baterka s projektorem dinosaurů.

Hledám dál a letos si dám na výběru fakt záležet, ať už ty hračky mají taky trochu nápad a funkci. Kdybyste byl někdo, kdokoliv, z vás dobrého nápadu na pěkný dárek pro děti, budu moc vděčná za tipy! 🙂

Zabaleno, popsáno a ukryto v garáži na dva měsíce a kousek do své premiéry.   Ještě nesmím vynechat ve svém blogovém výčtu fotoknihu, která dorazila a kterou jsem si už několikrát s velkou radostí prolistovala.

Poprvé tak vlastně držím v ruce fotky pořízené dva roky zpět a je to úplně jiný pocit, mít je v tištěné podobě.  Zvolila jsem největší formát knížky, oproti té minulé s vazbou v lesku a s celkem 160 stranami.

Fotky jsem řadila časově a vybírala většinou ty s dětmi, rodinou a prokládala je svým focením, které jsem tematicky ladila vždy do dané doby.

To mě moc bavilo.  Pak.

Jsem.

Taky.  Upekla svoji první kuřecí roládu se šunkou a pečenými rajčaty a bylo to skvělý.

S bramborovo-mrkvovou kaší, aby byla změna.  A došlo i na pizzy z tvarohového těsta (tvaroh, bílek a trocha mouky), které jsou k večeři naprosto tabulkové.   My máme doma ale rádi mix, takže zdravou modernu úplně krásně prokládáme třeba francouzskými brambory a takto nám to všem la(ho)dí.  Hrnečky.

Dlouhou to tu nebylo. 🙂

Ale tyhle jsou opravdu milý. Z Billy, za stovku celá rodinka a na kávovýho frťana jako stvořený.

U babičky jsme načesali a posbírali spadaná jablka, což zavdalo na téma celému sobotnímu upršenému odpoledni… …kterému krom jablek vládlo i droždí a dva malí váleči těsta.  Mě pak vždycky baví pohled na ručně odvedenou práci.

Ať už je to posekaná zahrada, nebo právě prostřený stůl.

Když pak štrůdl a skořice provoní celé spodní patro, jsem spokojená matka rodu. 🙂  Ano, jsem. 🙂Neděle nám naznačila, že se chystá trocha sluníčka, a tak jsme vyrazili ven.

Užili jsme si kouzelný ranní Varhošť s Milešovkou a dalšími vrcholky Středohoří vykukujícími z mlhové peřiny.

Pak se mlha zvedla a trochu nás pohltila, čímž jsme změnili plány a místo návštěvy dalších bodů, které jsem měla v okolí v plánu, jsme se sbalili a jeli domů. Pro zapomenutou paměťovou kartu od foťáku, kterou oblíbeně nechávám zastrčenou v počítači. 🙂

Tak.

Jak říkám, další týden fuč.

Pozadí událostí neveselé, my statečně hledáme to hezký.

Mějte se opatrně.

Brzy opět na viděnou:-).

Ála.)