Strategie leden-únor

Mám strategii.

Přežít leden, únor.

Přežít zkouškový, napsat alespoň kousek diplomky, těmito dvěma měsíci omikronem uzavřít celý kovid, předtím ještě přežít sérii karantén, samozřejmě i viróz a nudlí, přežít deficit sluníčka a pohybu venku, přežít stereotyp zimních dní a pak už budou jarní prázdniny. Odjedem si na pár dní pryč. Ještě nevím kam, ale záchytnej bod mám. Tam se zbavím své nezdravé pobledlosti ve tváři a začne jaro.

Takovej je plán.

Do tý doby ale: maličkosti všedních dní.

Strategie boje leden/únor.

Tak tedy. Začínáme:

Ranní pohádka na Jedlové.  Cestou na návětrné straně cinkaly zamrzlé břízy úplnou zvonkohru, takovou šou bych vám přála slyšet. Zažít.    Postupně jsem doma zresuscitovala narozeninové kytky, které mi dělaly radost po několik dní.   Eukalyptus coby držák a tvořitel voňavého zákoutí u gauče.   Vzpomínka na vysokoškolská léta na koleji – mačkaný banán se zakysanou smetanou a Grankem. Ujížděla jsem na této svačině jak čistě z ekonomických důvodů rozpočtu vysokoškoláka (banány v Bille určené ke spotřebě za 10 ká čé), tak z výživového hlediska – doplňovala jsem tak energii během oken mezi jednotlivými hodinami tělocviku.   Z Německa, kam sem tam jezdím ráda nakupovat potraviny, jsem si přivezla i balíček sušeného manga, ze kterého jsem vykutálela mangovo-kokosové kuličky. A jsou naprosto skvělý. Ze sobotního stolu květákovo-bramborová polívka s krutony……a jako druhý chod svíčková s knedlíkem, co dům dal. Přisypávala jsem tentokrát asi 4 různé mouky – celozrnnou špaldovou, celozrnnou žitnou, hladkou pšeničnou, ale i krupici a chia semínka. Nevím, co by na to řekli klasici, ale mně tahle sytější verze knedlíků chutná daleko víc. Proteinové palačinky plněné arašídovým máslem a jahodovým džemem. Po běžkách mě večer honila mlsná, ale vzhledem k vyšší aktivitě ten den se mi nechtělo se zaplácnout něčím „prázdným“, tak jsem sáhla po sytější verzi.  Dětem se konečně splnilo přání, napadl sníh.

A tak jsme vyrazili bobovat do lesa za dům, kde jsme za kvalitně mokrých podmínek postavili i sněhuláka.  Dovážka přímo z domu do domu:-). Vždycky, když dorazíme z venku domů a děti se vrhnou, rozcuchaný od čepic a s růžovýma tvářema, hladový ke stolu, mám takovej šťastnej a spokojenej pocit. Odpoledne, zatímco na zahradě probíhaly další sněhové stavby, jsem si vyjela s běžkama na kopec za dům.

Na polích krásně prošlápnutá stopa, lesem chvílema free-ride, ale čisté dvě hodinky venku na sluníčku.

A v tichu. Bez lidí. Jen křupání sněhu a jedna liška, dvě srnky, svačina slunci tváří v tvář a to je asi všechno.   Neděle na venkovní podmínky již ne tolik velkorysá, a tak zatímco Šerif trávil den u svého kámoše (zrada!), vyrazily jsme s Aňou do bazénu. O vyčerpání z vodního prostředí víme svý.

Tentokrát urgentní natolik, že zasáhlo do samotného obědového procesu. 🙂 Dnes tedy – inspirativně pro všechny znavené ženy za pultem – kuřecí na mrkvi a másle s bramborem. …a dezertem – pudinkovými řezy se zakysanou smetanou.Na polívku sme si dnes nehráli, protože – a to jsem vám asi zapomněla říct – od Vánoc jsem bez plotny.

Stala jsem se oficiální ničitelkou kuchyně, když jsem během týdne vyřadila spotřebiče v následném pořadí: plotna (byl trochu výbuch, smrad a kouř), myčka („nedávej ty velký talíře, urveš vrtuli“ – urvala sem vrtuli – již opraveno), trouba (když se bábovka po hodině pečení držela podivně při zemi – již opraveno).

Od té doby, protože nevím, jestli nová černá, či bílá, vařim na skautíka. Polívky navařim v pátek, ráno pak začínám masem a v závěru vystřídám za přílohu.

Takový tedy můj život s jednoplotýnkou. Kupí se mi tu další recepty, které chci v nejbližší době otestovat. Dost mi zalíbila tato mandlovo-jablečná roláda a kuře alfredo se špagetami.

Závěrem ještě menší fashion tip z outdoorového Tchibo týdne, kde jsem si objednala tyhle fleecový mikči. Jsou trochu over size, na což nejsem u vršků moc zvyklá, ale na ven to bude alespoň pohodlný a snese víc vrstev. Sukýnka pak z About you – pro pletený vzory mám slabost. 

Tak. Všecko.

Moc vás zdravím a přeju co nejvíc pohodový dny – a když nebudou přicházet, jít jim trochu naproti – procházkou, kytkou na stole, pohybem venku s dětma, nějakým novým receptem, či obyčejnou materiální radostí.

Prostě strategie leden-únor.

Však víme. 🙂

Brzy na viděnou.

A.)