V klidu, jo?!

Jeden nedělní pozdrav z gauče pro vás!

V týdnu jsem si odbyla plánovanou operaci křečových žil, které se u nás, spolu s prostorovou dezorientací, dědí po pokoleních.

Moje první operace, pod narkózou navíc. Poprvý jsem se projela nemocniční halou s výhledem na problikávající stropní žárovky. Přesně jako ve filmech. A pak už si nic nepamatuju. Ještě jsem vlastně stačila zahlédnout naleštěnou sbírku skalpelů, což jsem si vůbec nepřála, a pak cvak, ležím s obvázanou nohou na pokoji a smaženým holandským řízkem s tatarkou po mé pravici.

A to je přesně ten čichový vjem, který po narkóze chcete prožít.

Jsem tedy doma s naordinovaným šetřícím režimem. A vůbec nic zajímavýho se neděje.

Vrcholy dne jsou: čas kávy (na kvalitě pěny si dávám nyní obzvlášť záležet) se sladkou záplatou, čas jídla obecně, výhled z okna na kopečky, který střídám s pohledem na tulipány ve váze a chvilková zaujmutí komfortních poloh.

Nemyslím to vůbec s nevděkem, naopak. Jakákoliv návštěva nemocničních prostor ve mně vyvolá ohromný vděk za to, že jsme zdraví a máme se dobře.

Běhání mi nikam neuteče, jarní sezónu jisto jistě stihnu. A půjde-li vše podle plánů, za pár dní již budu moc zkusit první výlety po okolí.

Zatím jsem nám stihla z přebytku času v sedě na lince upíct chleba, vyzkoušet poprvé ananasové řezy (mňam), naplánovat jarní dovolenou v Kokořínsku, (alespoň) virtuálně si prošla všechny trasy dopředu a taky se prodírám fotkami se zahradní inspirací.

Snad se nám podařilo letos domluvit spolupráci s jinou zahradní firmou na základní úpravu zahrady, protože loňské fiasko, kdy jsme celý rok čekali (a dokola se nezamítavě připomínali), abychom se nakonec nedočkali a ztratili tak celý rok, se mi už opakovat nechce, byť situace je takto zoufalá asi všude.

Krom sbírání inspirace jsme zatím vybrali i nějaký ten zahradní nábytek na terasu. Využili jsme povánočních slev v Mountfieldu (trvají až do 9. února) a krom stolu, židlí a pojízdného servírovacího stolku, jsme vybrali i pár betonových antracitových květináčů.

Asi nemusím psát, jak moc se těšim na první jarní sázení a pořádnýho pěňáka z terásky!

Už aby!

Tím jsem řekla, napsala a zdokumentovala své.

Brzy se sem opět dopajdám!

Do té doby…

…se mějte fajn!

Ála!