Vánoční random

První adventní neděle.

A už je to tu zas!

Pěkně vás vítám, u dnešního random výběru z uplynulého týdne.

Rozjezd byl trošku deprese, protože naši nejmladší, nejhubenější a nejkřehčí zastihl blicí a posléze i střevní bacil.

V půlce týdne se to naštěstí zlomilo a s tím i snaha o dietku.

Mrkev nahradily smetanové pribináky a začal výkrm.

Troufly jsme si pak dokonce i na kočárovou vyjížďku do města.

V DMku jsem si koupila pár maličkostí. Hladina serotoninu rázem vzrostla.

Díky papírovým vánočním bagům, kešu karamelové tyčince, svíčce s vůní vánočního stromečku, vločkám a taky lahvince dětského punče.

V mezerách, kdy děti spěj, balim dárky.

Jak toho mám po kusech, docela mi to jde od ruky.

Zatim jsem nic neprovařila.

Zavěsila jsem jmelí a vyzvedla balíček.

Tadyty expresy v dobře známé růžové mě jednou zruinujou.

Ještě předtím ale zemřu na předávkování porcelánem.

A s tímhle novým vánočním servisem tomu jdu pěkně naproti:-).

Posledního listopadu, v pátek, jsme se pustili do psaní dopisů pro Ježíška.

Za znění koled a linoucích se vánočních vůní jsme tvořili umění.

V půlce tvoření jsem zaznamenala nenápadný úpadek Šerifčiny pozornosti…

…a tak jsme nečekali do úplné tmy a vyrazili dopisy odeslat na svozové místo k vysílači ještě za šera.

Tam už to Ježíšek zná, tam je to tutovka.

Následujícího rána se děti probudily a dočkaly se každý svého adventního kalendáře.

Mám trošku problém s Šerifčinou zvědavostí a jejími nájezdy na okénka během dne. Myslim ale, že ještě tak den, dva a pochopí, o čem celé to adventní těšení na příděl je.

Příběh pyžamových overalů se psal a píše u obou úplně stejně.

Po dvou praních palec ven, v obnošeném stádiu pyžama pak celá nožka a ve finálním stádiu stříhám přebytečné kusy textilie za vzniku nového šik střihu pyžama.

Protože zero waste děti!

V sobotu jsme se s holkama tradičně rozparádily u pečení cukroví.

Rozparádily jsme se nealko punčema a za úslužnost a výkonnost jsem jim k obědu cizrnu uvařila.

Škodíci mezitím všude, kam se podíváš.

A já se domnívám, že i díky tomu jsem zaměnila sáček s připraveným perníkovým těstem s tím na vosí úly. Protože uleželé z ledničky chutnají daleko lépe!

I přes nespočet nezodpovězených otázek během plnění úlků (proč je to těsto tak lepivé, proč je ho poloviční množství než vzniklé náplně, a že prej i nějak syrově vypadá) jsme je uplácaly do finále.

Rozklíčovaly jsme to až dne následujícího při distribuci ochutnávkových kousků, když nám bylo podezřele opakovaně (a díky bohu i taktně) naznačováno, ať ty úly radši nejíme.

Že jsou nějaký D-I-V-N-Ý.

A byly!

Syrový perníkový úly, to na triku ještě nemám:-)!

Premiéru si odbyla i má polovička.

Uválel si svůj historicky první plech vanilkových rohlíčků, který jsem mu spolu s těstem přistavila k televizi a kde za běhu všerůzných sportovních přenosů poslušně tvořil kousek za kouskem.

Nejdříve to byly spíše tyčky, po menší milosrdné výtce se polepšil a tvořil nejzdařilejší rohlíky z nás všech.

Zhrozen tím, co dá tvorba cukroví práce, si troufám odhadnout, že s jeho konzumací bude letos opravdu opatrný.

Stejně si ale vždycky říkám, při pohledu na hotovou věc, že se to piplání vyplatí.

A pak tu ještě máme sobotní finále grande v podobě rozsvícení vánočního stromečku.

S jednou povinnou do rodinného alba.

A velkým/malým rozsvicováním i u nás na dvorku.

Je to hezký, Vánoce a všechny ty věci, zvyky kolem.

Souhlasíte?

Přeju pěknou první adventní!

Ála