Změna…

…je život!

9 měsíců…

…uteklo jako voda. Musím říct, že jsem si nikdy nedokázala představit, že bych ani jednou za týden nevytáhla kecky a nešla se proběhnout nebo se trochu nepomučila kruhovým tréninkem. A přesně to se celých 9 měsíců dělo. S přibývajícími kily rostla nechuť na rychlejší pohyby, a tak jsem jako kompromis volila procházky venku, díky kterým jsem, myslím, eliminovala výskyt křečových žil a výraznějšího otékání. V prvním trimestru jsem zvládala své běžné dávky, tj. třeba i 2-3 hodinové výlety (ne denně, samozřejmě), v druhém trimestru jsem ubrala na tempu i vzdálenosti a poslední trimestr jsem se začala valit, kutálet, vyležela jsem si ďůlek v matraci a nazouvání bot se stalo tou neprotivnější činností dne. Ale ani vobří břich a dvacet (tři) kilo navrch pro mě nebyly dostatečným hendikepem na to, abych se po svých nedopravila do města pro zlevněnou ricottu nebo burákové máslo (na vysvětlenou: bydlíme trochu z ruky na kopci, do města cca 2-3 km).

Celkově jsem se po fyzické stránce cítila moc dobře. Nechutenství a zvracení se mi vyhnulo hooodně velkým obloukem – byla jsem velmi při chuti:-). Prakticky většina potravin, co by se měla v těhotenství preferovat, mi vůbec nechutnala. Zelenina, mléčné výrobky se pro mě staly spíše takovou občasnou povinností než běžnou součástí, jako tomu bylo (a naštěstí už i je). Naopak taková koprovka, smažený květák, čokoláda, sladké pečivo, maso…na to jsem slyšela dost dobře:-). Takhle jsem si ze začátku vlastně uvědomila, že je něco jinak. Na návštěvě u ségry v Německu jsem si koupila (a sežrala) velké balení šunky a mastných hranolek, což je u mě celkem rarita (na to následovaly kyselé bonbóny, čokoláda a kořeněné brambůrky – nedivila bych se, kdyby ještě něco). Co vám budu povídat, na denním pořádku to nebylo, ale na sebrání licence výživového poradce rozhodně jo:-). A víte co? Moc sem si tohle období anarchie užívala!:-)

Co se váhy týče, nabrala jsem krásně děsivých 23 kilo, ztoho 13 zůstalo v porodnici a 9 zbývá do původní váhy. Nijak se tím nestresuju, spoléhám na kočárek, kojení, kopec a zajištění chodu našeho hospodářství. I tak ale musím říct, že se stravu snažím hlídat. Ne ani tak kvůli váze, jako spíš kvůli Jemnostpánovi. Je to pár nocí zpátky, co mi dal jasně, zřetelně, hlasitě a velmi houževnatě najevo, že salát z čínského zelí s česnekovou zálivkou NE-E. Jeho „hejt“ list budu aktualizovat průběžně – metodou pokus omyl, která je v současnosti mým jediným know-how na péči o výrostka.

Důkaz – cca 9. týden.)

Příště bych se chtěla rozepsat trošku více svém současném režimu, jak stravovacím, tak pohybovém.

Od zítřka nás snad čeká jarní počasí, tak nafoukněte kola, oprašte tenisky, nastal čas si vyprášit konečně kožichy!

Mějte se hezky!

Ála.)

picture