Směr: -> Orlicko

Tenhle typ několikadenních výletů mě ohromně baví.

Naházet věci do auta, uvařit si na cestu kafe do termo hrnečku, dětem audio Mach a Šebestová a spolu s navigací se vydat na předem připravená a pečlivě vybraná místa.

Baví mě zkoumat mapy, plánovat, skrze jaká města se vydat do cílového bodu a co cestou navštívit.

Většinou jdu po kombinaci: přírodní prvek (výhledy uspokojí nejvíce), prvek kultury, labužnický prvek.

A když nejsem zrovna krkavčí matka, myslim v rámci plánování i na děti, ale vzhledem k tomu, že mě většina dětských a rodinných cílovek hodně děsí a stresuje, jedeme podle mého a děti se jednoduše vezou se mnou. 🙂

Tentokrát jsme se vydali směr Orlické hory za kamarády.

První zastávkou – tradičně – Jičín.   Mám pro tohle město slabost a nejvíc pro Valdštejnskou lodžii, kterou jsem nikdy nevynechala. Myslí tu na detaily a ladí jim to neskutečně. Detaily z historie města, rodu Valdštejnů, Albrechta z Valdštejna – těmi se tu nešetří a vlastně i historický neznalec, jako jsem já, ocení jejich příběh a důmyslné rozprostření. Děti nejvíc zaujalo dřevěné „pískoviště“ a linecká lodžie. 🙂  Další stopkou pak Chlum, kde jsme měli spadeno na ossarium – kostnici zbudovanou po známé bitvě u Chlumu, které je ostatně věnované i celé blízké okolí – památník, muzeum války, rozhledna.    …a pro vyčerpané výletníky sympatický hostinec s výbornou točenou bezovkou.  Jedeme dál. Protože Opočno čeká. A i zde platí, kde je fontána, tam je blaho. Minout jsme samozřejmě nemohli dominantu – zámek Opočno.  S krásnými zahradami. A zámeckým skleníkem, kde zrovna probíhala výstava fotografií, kterou jsem měla vyhlédnutou předem.   Pokaždé, když jsme s dětma na nějaké výstavě, hrajeme dvě hry.

Nejdřív si jeden vybere obraz a zbytek má každý po třech pokusech na to uhodnout, jaký to je.

Závěrem pak vždy vybíráme jeden nejhezčí, na kterém se musíme všichni shodnout.

Pro tentokrát jsou to koleje nad Dobruškou.    A tady už v bodě cílovém, Novém Hrádku, kde jsme si užili pohodové dny… Západ slunce s výhledem na Sněžku a chroustí hodinka.

Totiž čas, kdy se to tu hemží létajícími chroustíky.   Co jsme rozhodně nemohli vynechat, byl výlet na nejvyšší orlickou – Velkou Deštnou.   Sympatická dyzajnová rozhlednička, za kterou jsme si došli 4 kilometry po svých tam a 4 kilometry po svých zpátky… …abychom si pak bez výčitek mohli dát na Masarykově chatě toto: (promiň mi ten jazýček, ale jinou s vrcholovým květákem nemám).  Kofeinový rozjezd po návratu z hor.  Abychom do toho mohli zase šlápnout – tentokrát do hor broumovských. Stolová hora Ostaš s řadou pískovcových městeček a bludišť, přičemž naše kroky vedly směrem Kočičí hrádek.  Tady se dětem líbilo.

Po choďáku na Velkou Deštnou byl tento terén příjemným zpestřením.  A jak lépe zakončit naše putování než…🙂

…výletům zdar!

Mějte se hezky, budu se těšit na viděnou.

A.)