Život se třemi písmenky

Po měsíční blogové odstávce vás velmi zdravím!:-)

Jsem tu zas a strašně sem se těšila, až tenhle okamžik nastane.

Dobojovala jsem.

Prvního února ve čtyři hodiny odpoledne jsem zadržovala slzu dojetí a úlevy nad konečným: „Blahopřejeme, magistro Strolená, prospěla jste s vyznamenáním a přejeme vám spoustu dalších úspěchů v životě“.

Spadl ze mě kámen a sem na sebe pyšná.

Dva a půl roku nárazového, ale i neustálého podprahového pocitu, že někde něco musím.

Teď už ne.

Teda vlastně jo, ale míň.

Jsem unavená, ale spokojená.

Tři písmenka.

Nic neměnící, pro mě ale zatraceně cenný.

A já.

Jen co se zmátořím, dospím a probrodím zanedbanou domácností, se budu těšit!

Protože ne-zas-ta-vu-jem! Vlastně úplně naopak!:-)

Tak pa a brzy navi! 🙂

A.)