Velmi pěkná záležitost, ten Rohatec.
Další z vršků Středohoří odolávající mému dobytí.
Tenhle byl zase trošku jinej.
Nenápadně svůj, originálně členěný, nenáročný na výstup (i když! v tom vedru, v jakém jsme tu byli, to žádná malina nebyla) a s neokoukatelným výhledem na Házmburk.
Cestu nám příjemnily dozrávající švestky a špendlíky a načervenalé keře šípků jakoby připomínaly, že září už je fakt za rohem.
Já již zdravím ze základny.
Jen co se venku trochu zatáhne, prohrabu se fotkami z Brd a zreportujeme si náš pobyt zde.
Vás zdravím a brzy na viděnou!
A.
Napsat komentář