Sedlo nám sedlo

Po dlouhé době jsme se dnes probudili do slunného dne.

Štěpánem jsme ukončili lenošení u televize, který mě baví den až dva, a vyrazili jsme na výlet.

Děti už začaly doma tíhnout k elektronice a tam jak cítím, že je toho moc, vim, že musíme ven.

Vždycky, vždycky to funguje.

Nikdy, nikdy se jim nechce.

Ale vždycky, vždycky se pak vracíme domů spoko.

Dneska tomu tak bylo ze Sedla.

Sedla u Lovečkovic, kde jsem Áně nakukala, že se všichni milujou.

Dobrý tři hodiny venku s obědem na jednom z několika vrcholových míst prostorově atypického Sedla, který funguje jako spolehlivej orientační bod pro nás, orientačně slabší.

Tohle jsou pro mě ty nejhezčí chvíle. Čočkový (asi) dhál, který jsem připravila ráno, než jsme vyjeli, protože není strategičtějšího kroku, než mít připravený jídlo hned po návratu z výletu.

Pěkně vás zdravím a mávám!

Brzy zas ahój:-)