Tak sorry, že mám rád hory

Ahoj, zdravím do světa:-),

poločas jarních prázdnin se nevyhnutelně blíží a my jsme zpět z hor, z Krkonoš. Vyrazili jsme v naší zaběhnutý, osvědčený sestavě – jen teda mínus jeden podsedák a s o polovinu menším kufrem, do kterýho se sice troje boby nevešly, zato zapejkačka nehtů ano. 🙂

Čím už asi musíme dovolený začínat, je Mekáč.

Já teda (až na McCafé) nepozřu nic, ale Happy meal je pro moje vesničany zážitek, a tak hmouřim oči.

Naše dovolený s tetou Ká jsou vlastně jedno velký hmouření, který si uživáme. 🙂Ká řídí, já přebírám roli program mejkra.

Cestou na chatu jsme podnikli dva menší výlety, abychom den nestrávili jen přesunem, ale taky něco viděli.  Výlety ráda tematicky ladim – někdy chci mít od každýho kousek, někdy se podaří tematická shoda, jako tentokrát – vyhlídky a rozhledny. První z nich tanvaldská Špička.

Za nás teda spíš Lžička nebo Ufo rozhledna.

Ale líbila se moc.

Dobrodružný výlez, první pohled na zasněžené hřbety Krkonoš a kontrastující výhled na sídliště.Paní umělkyně Alena. Druhé zastavení nebylo o nic míň milý – rokytnický okruh 4 vyhlídek, totiž symbolů města Rokytnice. Vyhlídka Medvěd, Liška, Ovce a Horník. Které jsme dobrdoružně vylézali a slézali.  A které cestou na chatu nešlo mezi sebou vzájemně neporovnávat a formou ankety seřazovat podle oblíbenosti. A pak přišla neděle.

Ta nám naservírovala skutečný oříšek co do výběru programu, ale kde je vůle, tam jde všechno. 🙂 Vyrazili jsme směr Vrchlabí, kde jsme prozkoumali zdejší komplex věnovaný Krkonoším. Krkonošské muzeum bylo moc pěkný – na můj vkus ale, s ohledem na počasí, logicky, dost plný.  Zastávka na oběd s nápoji snů.

Odpolední zapejkačka v btůjty salónu a páskování na apartmánu.  Áňa a její nová životní vášeň – párek s kečupem a okurkou k snídani. Výlet na Mumlavské vodopády. A večerní tečka v podobě nasvícené stezky korunami stromů v Janských lázních. To bylo vau! Téměř bez lidí, což jsem u atrakce takovéhoto formátu rozhodně nečekala.   Romantika jako blázen.  Poslední jsme se nakonec i sněhu dočkali. Vyjeli jsme lanovkou na Portášky, odkud jsme pěšky s bobama vyrazili na Růžohorky.

Víc zpruzelý děti z výšlapu byste v celých Krkonoších asi těžko hledali….…ale nic, co by vrcholová Kofola, borůvkový knedlíky a bobovací formace se Studniční v zádech, nespláchly:-).  Paňmáma se strhaným obličejem, ale blaženým žaludkem.

(A těma nejvíc zářivýma, zapečenýma nehtama).  Och. A pak už hen hén domů…Čtyři dny a tři noci, ze kterých jsme vytěžili maximum.

Bylo to bájo.

Myslim, že příští rok nás Krkonoše znovu zavolaj!:-)

Mějte se hezky, užívejte předjaří a brzy zas ahoj!

A.)