Tento příspěvek jsem si potřebovala nafotit a napsat jako sůl.
Letošní podzimní viróza, kterou přitáhl Šerif a láskyplně následně přenesl na svou nebohou matinku, mi dala zabrat.
Nevím, jestli víc fyzicky či psychicky. Zakusila jsem, jaké to je, být nemocínek a nemít prostor pro sebe, své léčení a klid. Ale zato mít prostoru mraky pro léčení potomka, které je, samozřejmě na prvním místě.
Matce samotné pak zbyde pouze prostor pro samolítost a životní zahořklost. V tom jsem si, ruku v ruce s depresivním počasím, poslední dny docela polebedila:-).
Krom nějakých těch know-how jak se kurýrovat, znám mnoho způsobů, které na moji pseudo depresi z nepohybu a z bezmoci v dělání si věcí po svém, zabírají.
Nejvíc zabral asi slevový kód s dopravou zdarma na HMku.
Tam jsem si jako lék proti své zhýčkanosti a nebohosti vybrala kobereček. Přesně takový ve stylu vln, který chci už strašně dlouho.
Vtírka, která se přivtírla i k intimnímu okamžiku, a sice focení spontánně se povalujících kousků po gauči:-).
Šerif je teďka všude!
Většina objednávky ale byla vlastně určena jemu samotnému.
Pořádnej kulich a rukavice, spolu s pyžámkem a dečkou do kočáru.
Krom materiálního léčení na mě zabírá i kreativní vyžití. Zabalila jsem první dárky do svého hand-made papíru, jehož tvorba bramborou a vůbec vkládat energii do této činnost, nepřestává bavit mou ségru.
Sestro, tys vždy byla přízemní!:-))
A toto už je z neděle, první procházka po onom temném období.
Já se neostýchám vylézt v příšerném outfitu, ještě více nevkusném než obvykle, když jdu do lesa. Šerif se diví stromům a nepoznává okolí. Jsme asociálové.
Z lesa jsme si přinesli pár úlovků, kterými jsem si vyzdobila obývák. Jelikož zde teď trávíme a trávit asi budeme hodně času, je příjemný si zapálit svíčku a udělat útulno. Ona i ta dlouhá podzimní odpoledne totiž mají pak něco do sebe, že?
Vám přeji, ať jste zdraví a snášíte toto období co nejpozitivněji.
A kdyby to náhodou nešlo, víte, co máte dělat…:-)
Mějte se fajn!
A.)
picture
Napsat komentář