Žila jsem v domnění, že nekonečné marodění během ještě nekonečnější zimy máme za sebou.
Ha!
Zpátky na zem jsem spadla hnedle v pondělí, kdy začala Šerifka podivně koukat.
Její nepřítomný pohled vystřídaly večerní horečky a já už tak nějak tušila, že všechno bude zase jinak.
Učinila jsem již ale obrovský pokrok ve svém dospěláckém žití.
Už se s tim jednoduše neperu. Neremcám (tak moc). Přizpůsobuju se. Beru to tak, jak to je. Slabší chvilky mám furt, ale nic, co by crc kávy s načančanym zákoutím nespravily.
Díky tomuto moudrému vědění jsem se rozhodla neházet flintu do žita a rozhodla se na Velikonoce hrát.
Podmínky nepodmínky.
Ani po třech letech nemám moc radar na rozpoznávání dětských nemocí.
Některá matinka koukne a ví. Zabalí nožky do octu a v rukávu má minimálně ještě dalších pět zlepšováků.
Já bojuju dost začátečnicky. Nurofen jako všelék a dále netřeba pokračovati.
Symptomy byly navíc tentokrtát obzvláště zmatečné. Horečky a nic víc.
Diagnostikovala jsem růst zubů. A zase vedle!
Příčina našeho trápení byla ale daleko zákeřnější.
Šestá nemoc se jí říká. Dítě se nejdříve pár dní vaří a pak se osype.
Hotový drama!
Teď už je naštěstí líp.
Začíná házet šibalským okem a to je dobrý znamení.
A k těm velikonočním přípravám.
Jestli jste v posledních dnes zaznamenali nějakou blíže nespecifikovatelnou záři…
…tak jsou to, prosím pěkně, naše okna!
Ty jsem vzala útokem v týdnu, kdy místo slibovaných plus deset a azura, plížilo se to kolem nějakých pěti.
Děti jsem vyvezla na zahradu. Šerifka alespoň trošku uhasila teploty…
…a Šerif přiložil ruku k dílu.
Spíš si teda trůnil na pískovišti, ale snaha se počítá.
A abych ten lesk oken ještě trochu víc prodala, sjeli jsme s košíčkama k Větnamcovi a pořídili tam nějaké to kvítí do truhlíků.
Opět nám při práci trochu sněžilo, ale nic, co by naběrače substrátu rozmrzelo.
A doma?
Tam to taky žije!
Dnes ráno jsme malovali vajíčka.
Když už se mi sešla parta bílých domácích vajíček, nechtěla sem se pouštet do složitostí, vzala jsem lihovku a za pár minut bylo hotovo.
Umění vznikalo i ze strany Šerifa – zatím nepochopený nordic umělec.
Schválně, kdo z vás tam najde: kytičku, auto, hák, srdíčko, mě, vaření, hada, zlý auto a zbytek už sem zapomněla (neposlouchala).
S ukňouraným miminem na břiše jsem s vypětím všech sil celé jedno dopoledne trávila v kuchyni.
Vznikal nám tam tradiční mazanec s tunou másla a taky můj první beránek.
Ten jsem udělala z mrkového těsta, abychom měli k snídaním i něco odlehčenějšího – s jogurtem, tvarohem či jinou bílkovinou je to moc chutný.
Ještě mi zbývá napytlíkovat vejslužky a mám hotovo.
V pondělí vyšlu chlapy na žebrotu a my ženský vezmem do zaječích.
Tradičně.
A prej, proč se na to se dvěma dětma nevyprdnu.
Mohla bych. Ale nechci.
Věřím ve smysl detailů a tradic.
Stejně jako se moje dětské Velikonoce neobešly bez chuti levné polské čokolády a s velikonočním úklidem spojenou vůni čerstě povlečených peřin, přeju si, aby si podobné vzpomínky a vjemy odnášely i naše děti.
Jo a nebojte, je tady i čistě sobecký záměr.
Baví mě vidět za sebou práci a tím spíš, když oku lahodí.
Takže toliko k dnešku a našim velikonočním přípravám.
Teď už nás čekají pohádky, procházky, mazanec a pravděpodobně se díky rozložením sil v hlídání dostanu častěji k běhání, juch!
Mějte se pěkně a užijte si Velikonoce!
Ála.)
Kristyna says
Ahoj Álo a rodinko, jste moc povedený! Díky za nahlédnutí k Vám na kopec, ráda sem chodím pro inspiraci a dobrou náladu. Výzdobu máte opět perfektní, asi se pustím do vajíček s lihovkou, vypadá to super. Přeju vám hezké velikonoce a ať jste už jen co nejvíc zdraví.
Alena says
Dobrý den, Kristýno:-),
díky za zastavení a milý komentář. Vajíčka prubněte, neprohloupíte:-). JInak přeju hezké Velikonoce i Vám!:-)