Jarní Křivoklátsko

Pěkné pondělí, přeju!

Jsme zpět! A jsme celí – trochu přismahnutí, hodně špinaví, příjemně unavení a hlavně plni zážitků.

Ve čtvrtek jsem se vydala se ségrou a dětma na dámskou jízdu směr Křivoklátsko.

Vymyslely jsme si to hezky. Chtěly jsme nasát jaro a trávit celé dny venku v přírodě. A přesně toho se nám dostalo.

Já jsem si poprvé vyzkoušela, jaké to je být v roli plánovače, baliče, řidiče, rodiče a kdo ví čeho všeho ještě.

A dovolenou bych to rozhodně nenazvala:-).

Veškerá ta energie, co jsem vydala na provoz a realizaci výletu, se naštěstí zase vrátila zpátky.

Stihli jsme navštívit všechny body, které jsem si přála vidět a i něco navíc.

Mimo jiné i rozhlednu v Pavlíkově, kde jsme měli svůj přechodný azyl.

Věsmes se cíle našich výletů nesly v duchu rozhleden, opuštěných hradů a vyhlídek, mezi kterými jsme přejížděli autem.

Děti jsme s sebou tahaly všemožnými způsoby – dle terénu a nálady – jejich i naší.

Spaní a nálady probíhaly klasicky na střídačku. Jedno dítě spojené, druhé prudící.

Chvílema to chtělo pevné nervy a hodně kytiček kolem.

Mám-li vypíchnout nejvydařenější výlet, tak by to byla Vraní skála. Ta určitě stojí za zdolání.

Není to sice úplně terén pro osoby zatěžkané krosnami s dětmi, ale dá se.

Dále bych nevynechala hrad Krašov, který se tyčí nad Berounkou.

Hrady se mi sice pletou a za týden si dost možná nevybavím jeho jméno, atmosféru měl ale tak parádní a přátelskou, že mě to samotnou překvapilo.

Hrad je volně přístupný a lze na něm i pohodlně v zastřešeném půdním prostoru přespat.

Na průzkum Křivoklátska a přilehlého Krasu je rozhodně dobré míti auto na přibližování.

Hbitý řidič s ještě hbitějším navigátorem jako když najdeš.

Křivoklátské zákruty jsou totiž zákeřné a názvy vesniček jakbysmet.

Třeba jako cesta z „Bohy“ do „Rohy“.

Rozdíl písmenka a dělá to pětiminutové otáčecí manévry autem, kde po třech minutách stojíte ve výchozí pozici.

Víte, děsná úleva v těchto situacích jezdit s ženskou vedle sebe. Zatímco my na situace typu nečekaného chcípnutí reagujeme výbuchem smíchu, chlap by těžko hledal humor v nich ukrytý.

Najdi Šerifa aneb obří kamení Bába a Dědek v Žihlích/Žihli…

…kde lesy voní krásně borově a jestli někde sálá ze vzduchu zdraví a čerstvost, je to právě tady.

A samože, vyvezla jsem s sebou i Alyka servis na cesty.

Do pytlíku jsem připravila Šerifovi svačinu se zbytky velikonočních pamlsků…

…a z plecháčku jsme srkali během poobědní siesty na pařezu studený čaj.

Stihli jsme toho opravdu hodně.

Viděli jsme místa romantická…

…místa ještě více romantická…

…místa s nádechem tajemna…

…místa divoká…

…a s nepopíratelným odkazem do minulosti.

Kde jsem se, mimochodem, nepříjemně zasekla s krosnou ve věžním poschodí.

Bába pod kořenem, bába ve věži.

 

A ještě něco málo k ubytování v Pavlíkově.

Sehnala jsem jej přes web a kdybyste někdo sháněl, odkaz na něj tady: KLIK.

Jednalo se o patrový apartmán, jehož majitel bydlel ve vedlejším vchodu.

Bydlení je to velice útulné. Pan majitel je přírodního ražení – trochu šarlatán, sběrač bylin, léčitel, úspěšný fotograf, sympaťák a skvělý topič.

Každé ráno nám zatopil v kamnech, přichystal domácí šípkový čaj a také vynikající CELOZRNNÝ štrůdl, což je voda pro můj mlýn.

A ani moc neprotáčel očima, když jsem mu dost dobrodružně couváním zajížděla na dvorek.

No nic, přátelé.

To byla trocha z našeho dobrodružství.

Mám doma schlý kytiček, tři hromady prádla, děti se špinavýma nehtama a taky svobodou zhýčkaného muže.

Tyhlety návraty z výletů a dovolených nejsou vůbec fajn.

Jdu s tím zatočit, ať se do nejdřív můžu pustit do příprav páteční oslavy dětiček.

Tak vám přeju krásné jarní dny!

Ála.)