Před dvěma lety touto dobou…

Tvůj perfekcionismus a smysl pro pořádek se projevil hnedle v prvopočátku tvého žití.

O slovo ses přihlásil 23.3. ve 23:59, asi abych nezapomněla, že se dne následujícího máš podle průkazky narodit.

Následujících dvacet hodin a dvacet minut jsem z rukávu sypala jedno sprosté slovo za druhým, strašně mi to v nemocniční košilce slušelo a dušovala se, že TOTO už NIKDY!

Pak následovala série neúspěšných aplikací plen a dětského oblečení.

Omlouvám se ti zpětně, že jsem do protokolu švindlovala počet tvých vykonaných potřeb, tělesnou teplotu a lhala, že tě koupu. Bála jsem se paní sestřičky a poprvé tě vykoupala až doma asi v centimetru vody. Co kdyby nááhodou!

Doma na tebe čekal pořádně vymazlenej pelíšek. Jó, jó. Mateřská empatie mě doslova ovládla.

Beze sporu nejslabším článkem mé výchovy bylo ale pokrývání končetin. V tom plavu doteď!

Ztracím je a zapomínám a následně pak zachraňuju nezachranitelné situace zoufalými řešeními.

Hodně zoufalými.

Doufám, že tě má experimentální výchova moc nepoznamená.

Někdy si říkám, že vyloučeno. Že mám toho nej synka na světě. Ňuňu.

Pak trochu vystřízlivím a vnímám realitu opatrněji:-)).

(PS: tuto fotku si posíláme s tetou a bavíme se na tvůj účet, zabere to vždycky).

Doufám, že v životě nalezneš mnoho aktivit, které ti přinesou takové potěšení a pocit důležitosti jaké máš, když si přerovnáváš svou sbírku autíček do improvizovaných garáží.

Přeju ti, aby z tebe rostl spokojený chlapák, řekněme udatný a bystré mysli.

Jdu ti píct dort a těšit se, až rozbalíš svoje první pořádný odrážedlo, nasadíš si helmu a půjdem to pustit z kopce:-)!

Živijó! Živijó! Živijó!

A.)

picture