A tým je kompletní:-)

Ještě než se úplně ponořím do svého vypravěčského delíria, chtěla bych vám všem velmi pěkně poděkovat za gratulace, milé zprávy a vzkazy. Bylo jich nespočet a potěšilo mě každé z nich.

Svět sociálních sítí je neúprosný. Chcete lajky? Tak se buďto vdejte a nebo roďte.))

Já už mám všechny svoje žolíky vystřílený – naštěstí!

Ale pěkně popořádku – Šerifky příchod na svět.

Dala si na čas. Pobyt v břiše si o 4 dny protáhla.

Narodila se v Jablonci s ambiciózními mírami 3 kila sedmdesát a 50 cm něco málo před půlnocí 22. dubna.

V den, kdy se narodil Lenin.

A v den, kdy se měnil tlak, venku chumelilo a mimina se tu rodila jak na běžícím páse.

Ještě téhož dne jsem probděla celou noc, jista si, že už je to tu. A tak jsme ráno vyjeli. Vyjeli jsme, aby mi řekli, že je to hystérie a poslali mě v lehce labilním stavu zase dom.

Dobře, řekla jsem si. Přístroje nelžou. V pravidelných bolestech (jak pravidelné byly, můžete vidět sami na papíře vlevo – mám ráda přehled:-) jsem tak strávila poměrně aktivní den. Počínaje oslavou tchýniných narozenin, šůrováním doma, končíce procházkou do města se Šerifem a ségrou.

Večer pak, naložená ve vaně jako kyselý okurek, bylo víc jak zřejmé, že srandiček již bylo dost a jedem druhé kolo směr Jablonec. Tentokrát v trochu závodnějším tempu. Na příjem jsem si věřila už tak moc, že i tašku jsme brali rovnou – to aby pochopili, že domů dneska nejedu.

Pochopili správně a přístroje to posvětily. Malounko si dovolím následující čoromoro fázi přeskočit – to abych ji mohla lépe vytěsnit – a skočím rovnou k tomu, jak jsem se s tím moc nepárala a málem jsem si Šerifku porodila DIY bez přítomnosti odborného personálu.

Krom chvilkového pozdvižení na sále a málem infarktu mého muže jsem cítila vzrušující pocit mírné rebélie a sebepýchy.

Mám-li shrnout vztahy v týmu… tak vládne emoční chaos. Šerifovo chvilkové nadšení střídá žárlivost spolu se vztekacími výstupy, ze kterých mám tiky v oku a vystouplou žílu na čele.

Snažím se ale, seč mi síly stačí, zachovat mateřský klid a míti trpělivost.

Co se fyzické stránky týče, cítím se dobře. Alespoň tedy ve srovnání s dobou, kdy jsem běžný provoz musela zvládat s břichem navíc.

Vrací se mi zpět chuť do práce doma. Napekla jsem na týden obří mazanec a začínám zase víc dbát na složení svého jídelníčku…

…nejvíc natěšená jsem ale na ven. Začali jsme v sobotu. Pozvolna a s úlovkem do vázy:-).

…a pokračovali jsme nedělní vyjížďkou v lese. Řeknu vám, po několika dnech v nemocnici a doma v nepříznivém počasí – hotový balzám na duši!

…stejně jako náš čerstvě posekaný pažit, se kterým se s vámi dnes i rozloučím.

Uvidíme, co nám další dny přinesou – jsem sama zvědavá.

Brzy se tu zase potkáme:-)

Mějte se fajn!

A.)

picture