K.U.K

Pěkně vás zdravím, milí příchozí! 🙂

Ledny a únory už prostě máme takový.

Takový na hromadě.

Neštovičky, pátou i šestou nemoc jsme tu už měli – z kolekce dětských pupínkatých chorob na nás tak pro letošek vyšla spálová angína.  Abychom si i ji mohli z našich imunologických deníčků odškrtnout a pěkně na hromadě prodělat.

Na čem se tihle dva neshodnou, je inkubační doba. Ta se u nich vůbec nerovná, a tak jen co si ulevíme s první, nastoupí druhej a máme z toho skoro celé tři týdny domácího léčení.

A tady už pravidelný čtenář tuší, že vyhlašuju osobní paniku nad ztrátou svobody a možností volného pohybu, která je po uplynulém roce karantén ještě tak nějak citelnější. 🙂

Přihodila se nám do toho ještě skutečnost, že učím, sice zkráceně, ale i tak, několik hodin z domova (ty dopolední s čmuchalama za zády) a současně se rozbíhá i nejintenzivnější část přednášek a předzkouškového období – stejně tak skrze monitory.

Na jednu stranu je pro mě obrovskou úlevou, že nemusím jezdit na otočku do Prahy kvůli přednášce, kterou si můžu poslechnout z pohodlí domova. Na stranu druhou jsou tu praktické předměty, jako třeba plavání, na které není prostor trénovat a vůbec zatím netuším, jakou formou a kdy vůbec bude realizováno.

Dny tak probíhají víceméně o stejných proměnných – vařim, uklízim, lehce výchovně působim (zde přiznávám s nárůstem dnů doma úpadek), v učící dny si myju hlavu a převlíkám se kvůli kameře do čistých vršků. Rifle nosím zřídka – jen když si vyjedu společensky zanakupovat do Billy. Denně sjíždím webkameru Milešovky a vizualizuju si, kam všude chci letos tady po Čechách děti vzít. Těšim se na jaro a až si zase budu moct trhat do vázu kytky z louky. Snažim se dobře jíst a denně, jen co Z. dorazí z práce domů, předávám otěže a prchám natěšeně na svou běhací/běžkovací hodinku ticha do lesa. Pravidelně si kupuju domů čerstvou kytku, dbám na čistej stůl a nechodim spát s neuklizenou kuchyní.

Takže asi tak nějak v kostce. A teď už obrazem…:-)

Pohankový chléb podle Albert magazínu.

Zeleninový salát s kuřecím masem a jogurtovou zálivkou.

Víkendová česká klasika – karbanátky s bramborovou kaší.

Má stálice – nejoblíbenější pohankový chleba s vlašskými ořechy z Kauflandu. Tady s avokádovou pomazánkou.

Proteinové palačinky s mangem k snídani.

A nebo taky furt dokola naše kuřecí favoritka – sekačka.

Plus trocha bytového aranžmá… 🙂

…a materiální, narozeninově opožděné radosti, která dnes čerstvě dorazila. 🙂

Unboxing 3 – 2 – 1 téééď!

Tradá!

Můj současný jídelní servis čítá mnoho kousků mnoho různých stylů, barev a nebojí se vesměs ničeho.

Co v jeho repertoáru ale doposud chybělo, jsou tyto krásné, bytelné, ručně vyráběné kousky.

(Mističky z Bella Rose, zbytek Westving – kdyby někoho oslovily).

A když říkám, že se nezalekne ničeho, tak ani kousků z Pepca.

Tam jsem přišla na chuť této bílé, lehce kropenaté partičce.

A navrch humornou číši na žal pro případ PES 6.

Pomalu krátící se zásoby vitaminů jsem aktualizovala objednávkou nových kousků – většinu z nich zkouším poprvé.

V zimě se snažíme brát každý nějaký komplexní multivitamin a déčko. Celoročně pak rybí tuk, který sem tam doplníme nějakým multivitamínem.

Tyto jsem objednávala z Vitalpointu, kde se mi moc zamlouval celkový sortiment – i laik zde těžko sáhne při výběru vedle, a to hlavně díky srozumitelným doporučením a vytipováním produktů s dobrou vstřebatelností.

Závěrem ještě útržky z odpoledních výběžků.

Tento se opravdu vyvedl – po asi dvoutýdenní sérii mlíka a sněžení chutnaly paprsky sluníčka dvojnásob.

Tady stejně tak – tentokrát ale ve stopě.

Tak.

Čas určený pro blogový vzkaz vám jsem si právě vyčerpala.

Snad se mi podařilo zachytit, jak blbá tahle doba je a současně, že i tak se dá najít pořád spousta hezkýho. 🙂

Končim moudra.

Mějte se, jak nejlépe lze:-).

Ála.)