A byla zima:-)

Týden, který obvykle bývá jíž prvním adventním, ale letos se tomu uděje až o jeden později, přinesl první sníh. Nejprve nás tak jako lehce poprášil……i to už ale stačilo k velké radosti a položení základů sněhových opevnění. Pravidelná aktualizace sněhových podmínek nejen, že plně zazimovala moje nezastřižené trvalky, ale i násobila nadšení dětí a nastartovala vánoční těšení.   Pustili jsme se do pečení perníčků. Druh, který nechávám plně v jejich režii a nepletu se do zdobení, nekomentuju tloušťku těsta a už vůbec nesoudím nesourodý výběr tvarů. Ulepená, ale děsně nad věcí. To se ví. 🙂Sama jsem upekla pouze pár kousků stranou, aby i klasický perník měl v letošním repertoáru zastoupení. Tvarohová bábovka na víkend – se sněhovou pokrývkou z bílé čokolády a kokosu. Když bílo, tak bílo. 🙂 Ségra mi přivezla z Německa drážďanskou štolu, váží rovný kilo. Na Vánoce ji nakrojíme spolu s vánočkou.  A tady už denní řádění. Vidina výletu je aktuálně v nedohlednu. Dokud leží na zahradě sníh, nacházíme se přímo u zdroje a děti jsou nejvíc spoko tady.   S chladem přišla i chuť na vinnou klobásu. 🙂 Která chutná úplně nejvíc po vydatné procházce sněhem.  A protože jsem si v sobotu už trošku prošla terén a zjistila sněhové podmínky, v neděli ráno jsem vzala běžky a šla najet první kilometry této sezóny. Většina trati sice byla víc o lepení, než skluzu, ale na radosti to neubralo ani trochu .  Po dvou hodinách venku oběd na míru – vepřová kýta s nokama a salátem.  A jestli už přišel čas na vánoční deko?

Ehm. 🙂Přišel:-)

Vánoční před/čas je hezký období.

Útulno, těšení se z těšení dětí, klid, blížící se slunovrat…

Máme důvody k aktivitám, který nám dělaj všední dny hezčí.

Letos navíc měním taktiku vánočního úklidu. Předvánoční měním na povánoční, kterým zároveň přitáhnu novoroční svěžest do nadcházejícího roku. Nou stres taktik, gut taktik. 🙂

Tak jo, mávám od nás z výšin – netradičně pondělně, protože škola, kam chodí děti dnes stávkuje, a tak jsme doma.

Mějte se pěkně, užívejte dní…

A.)