Do Chorvatska 2024

Ahoj, pěknou neděli všem:-),

nastal čas a volná chvíle dohnat uplynulé červnové dění.

Červen je měsíc, který obecně moc nestíhám. Prolíná se tu několik sekcí. Konec školního roku, konec kurzů, konec školy dětí, Chorvatsko s babi a dědou, vodák, dárečky pro paní učitelky, školní výlety, besídky, porady, sběr jahod, bezu, borůvek…Přesto červen patří mezi moje oblíbence.

Včera jsem se vrátila z vodáku. Pračka pere, na plotně se vaří vývar, venku prší a já mám konečně chvilku na dohnání blogových restů.

Tak ještě jednou ahoj a jdem na to:-).Od června najela kvůli opravám škola, kde učím část úvazku, na online výuku.

V jazykovce jsem odučila poslední hodiny, v pátek odpo jsme stihli odvolit a ráno už jsme upíjeli první doušky kávy s tvarohovým koláčem na pláži v Chorvatsku, kam jezdíme každoročně od Aniččina prvního roku.

Letošní vydání ozvláštnilo pár online hodin, které jsem musela odučit z kuchyně našeho dočasného „doma“.  Ale jináč už naše osvědčená klasika. Která začíná mojí nejoblíbenější částí dne – rány, kdy po brzké snídani a kávě, kvůli které vozím tradičně svůj DG kávovar, dobíhám na pláž, kde trávíme společně dopoledne.

Uběhnout ráno deset kilometrů, čuchat ranní mořský vzduch, skočit na naháče do moře a vyplavat tam svalovou únavu, je prostě topík.

Dopolka trávíme u moře…  …a odpoledne, kdy bývá na plážích už hodně lidí, u bazénu. Pamatuju roky, kdy se ode mě děti nehly na krok. První rok tu Áňa ještě ani nechodila, a tak jsem ji měla opálenou z neustálého nošení na boku. 🙂 Letos už děti poprvé nepotřebovaly žádnou asistenci v bazénu. Vlastně si tam z velké části fungovaly jako samostatná jednotka a pro nás dospěláky tak týden u moře už měl častokrát charakter dovolené. O čemž svědčí i dvě komplet přečtené knížky. 🙂   Odpolední, podvečerní procházky Premanturou… A protože se nám jedno dopoledne zatáhlo, vyrazili jsme do Puly do mořského akvária… …kde jsem poprvé viděla spodek, vlastně obličej, rejnoka.   A taky hodně hodně živočichů, které bych v moři potkat nechtěla. 🙂

 

Po návratu domů jsem měla pár hodin na sbalení krosny, hození věcí do pračky a vyrazili jsme se studenty vlakem do Jižních Čech sjíždět Lužnici…a jen co si přepošlu fotky z mobilu, vrhnu se na report z vody. Do té doby:

Páčko!