Cuketa, hrníček malin a jedna kytka

VéVéVé, totiž včerejší večerní venčení, jsem směřovala na louku za kopcem. Zahlídla jsem tam během jednoho z výběhů obsypané keříky malin.

Zasamotařili jsme si tak podvečerní romantiku nad plnícím se hrníčkem.

 Až se vás někdo někdy zeptá, o čem je život, řekněte, že o tom zažít vůni lesních malin.

Bude to filozofická odpověď na filozofickou otázku.

A nebude přitom daleko od pravdy.  Dne předešlého tomu včerejšímu to nebyly maliny, co mě trochu rušily od plynulého běhu, ale kytka.

Soubor kvetoucích lučních květin.

Které jsem si dala doma do vázy a nemůžu se vynadívat. Dnešní trochu zero waste, trochu bio, trochu home-made-grown příběh je ale i o darované cuketě, z které jsem:

…připravila cuketovou polévku…

…a z poloviny druhé pak upekla celozrnný žitný perník.

K polévce jen: osmahnout cibuli, česnek, přisypat bramboru a mrkev, chvíli restovat. Zalít trochou zeleninového vývaru, chvíli povařit. Poté přisypat nakrájenou cuketu, opět chvíli povařit a pak rozmixovat. Dochutit petrželkou či jinou bylinkou.

K obědu jsem ji dělala s vejcem na tvrdo a rozpečeným pita chlebem, v parné dny bodne.

Odpoledne pak vzácná chvilka u časopisu a kávy.

Mávám od nás a přeju vám pěkný dny!

Ála.)