Kamýk a Porta Bohemica

Pěkný první leden, vítám vás u prvního příspěvku roku 2021. 🙂

Ne, nebudeme bilancovat, ani vánočně rekapitulovat (až příště). My to letos rozjedeme pěkně zážitkově – rozjedem se do mých milovaných končin Českého Středohoří, kam jsme svátečně zavítali na druhý svátek vánoční.  Jakmile se ráno probudím s jasnými výhledy, jsou i ty mé jasné. Cítím volání hor a rodina už tak nějak z hromádky vyskládaných zapečených toustů vytuší, že je čeká další kilometrová blamáž v terénu. 🙂

To většinou:

Slíbím tři, končíme na sedmi.

Predikuju sluníčko, končíme v mlze.

Říkám vpravo, vlevo je správně.Kontury Českého Středohoří – jakmile se přede mnou rozvlní, jsem v rauši. Coby rodilá Ústečanda mám pro svou obsesi vysvětlení i pochopení. 🙂 My, holky s ofčou, zažíváme přes zimu neradostný období. 🙂 A tady už první cíl našeho putování – sympatická zříceninka hradu Kamýk v stejnojmenné obci Kamýk.  Pokud byste se sem chystali i s dětmi, doporučuju výlet ozvláštnit pověstí o Kamýcké růži, který můžete kliďánko zaimprovizovat u tabule před vstupem k hradu, ale lze dohledat i on-line a trochu se tematicky předpřipravit.   Když už se děti začaly radovat, že samotný mini výstup na Kamýk je naše výletní hotovo, vybalila jsem na ně nejdřív bohatou svačinu a posléze i skutečnost, že naše cesta pokračuje ještě dál, totiž k samotné Bráně Čech – na vyhlídku Kalvárie.  Výhled na kvalitní meandr si totiž nemohu nechat ujít, nachází-li se nějaký poblíž. Hned po horském panoráma je totiž mým druhým nejoblíbenějším výhledem.    Cha chá! Když pak během cest zpět v týmu panuje citelný chodecký nekomfort, máme secvičený záložní plán – vyšleme jeden kus dospělého napřed pro auto a zbytek družiny jde krokem pomalým naproti. Vybereme nejlepší čekací plac a čekáme jako správný odpad na svoz. 🙂Cestou domů pak ještě klasická fotící blogerská autostopka, pro kterou by mě 99,9 % mých hypotetických partnerů nesnášelo a netrpělo mi ji.

Ale tak podívejte, jak se vlní…:-)

Mějte se krásně.

Novoročně.

Já se opět brzy přihlásím.

Ála.)