Na jarní vlně:-)

Tento týden jsme si užili výlety po doktorech, což je kapitola sama pro sebe. 

Já už jistý triky ale mám. 

Využívám Šerifovu obsesi v balení ranečku. Kamkoliv se chystáme, posbírá všechny svoje káry, bačkory, batoh nasadí na ruku a jeho svět je tak rázem mobilní. 

V čekárně se ještě ani nesvlíkne a tasí své poklady na zem na obdiv všem. Čekajícím tak chvíli co chvíli nabourá autobus do nohy. 

Jakmile se mu tato činnost zají, tasím lipo a uplácím jej tímto kvalitním ovocným komprimátem kousek po kousku.

Čím víc se to velké finále blíží, tím víc cítím potřebu být sama a nejlépe někde v přírodě. Nevím, jestli je to druh podivínství nebo biologicky naprogramované.

Ať tak či onak, vyrážím očíhnout les v každé možné volné chvilce a představuju si, jak tu v létě/na podzim budu již podruhé oprašovat své běžecké začátky. Ztěžka, pomalu, zadýchaně, ale nejvíc natěšeně.

Zima je snad u konce. Blé.

Vyháním ji všemi možnými způsoby, přičemž návštěva květinářství a nákup jarních dolaďovaček do bytu patří k těmu nejvíce příjemným.

V Kiku jsem pořídila puntíkatého běhouna, zaječí povlak na polštář a keramické vejce – vázičku či jak fantazie otvor využije.

A tady už pěkně v terénu. 

Kávička, frézie a zajoch na gauči.

Zpět ale k nedělnímu dopoledni, kde jsme si vyrazili z kopejtka.

Ono totiž vyrazit na návštěvu s marodícím Šerifem a zalehlýma ušima je celkem dobrodružství.

Na to, jak plně vnímat okolí, umět smysluplně zprostředkovat své pomalé myšlenkové pochody, jakž takž inteligentně reagovat na dotazy, zároveň se zajímat o životní osudy ostatních, stíhat dávat čůrat Šerifa, běhat za ním, odpovídat mu na jeho soustavné: cotototo, krmit a tak všechno kolem něj, tak to zatím fakt nevím. 

Přiznávám, že jsem z toho vždycky hotová a pointa některých konverzací, vtipů mi dojde až doma, po hodinovém regeneračním spánku:-)).

Vždycky si pak vzpomenu na všechny ty upravené matky sedící s kavárnách, jež stíhají kočírovat dítka, vést plnohodnotnou, dospěláckou konverzaci, porovnat kočáry, druhy plen a dát si kávičku, dvě.

He.

Na dopolední hodovací událost dorazila i vážená návštěva z Anglie, která mě obdarovala přírodní medovou kosmetikou vlastní výroby. Zkoušet tak budu třeba medový deodorant, krém s propolisem, lambádu a tak – hotová bjůty blogerka:-).

Mockrát díky:-)

A na závěr tu pro vás mám další díl digestoř selfíček. 

Foceno před týdnem a nutno podotknout, že růst nyní probíhá nezadržitelným tempem a začíná to dospívat do té méně estetické fáze. 

My, větší tělesné konstituce a vrozeným apetitem, toto období celkově hůře snášíme. Občas se v leže zašprajcnu a musím vystřídat pár přitažlivých vyprošťovacích pohybů, abych se zvedla.

Jinak ale stále zastanu práce jako udatný čeledín. Jsem vděčná za to, že mi to zdravotní stav podporovaný pravidelnými procházkami umožní. Ona to v tomto stavu samozřejmost rozhodně není.

A to si povinně opakuju pokaždé, když remcám a vedu nedospělácký řeči na téma mateřský nekomfort. 

Víc tam toho dnes nemám:-).

Tak pěkný den!

A.)

picture