OPÁČKO

Zdravím vás od nás z vršku, 🙂

a máme to tu zas. Druhé kolo nevyžádaných korona prázdnin, tentokrát v podzimním kabátku.

Jsme doma, já opět pracovně bezprizorní do odvolání zákazu a děti na zkrácené formě podzimních prázdnin.

Žijeme hodně slow a z radostí všednosti. Věřím, že i tato svázaná a ne zrovna veselá doba pomine, stejně jako na jaře, a hodně tímto směrem směřuju myšlenky. Někdy mi to jde líp, někdy hůř.

Asi je to z velké části i tím zemitým podzimem, ale zatím se nám daří se společným časem doma pasovat tak nějak přirozeněji. Vaříme si, hodně pečeme, zdobíme, zapalujeme svíčky, po o koukáme na pohádky, jíme u toho sladký, sem tam něco potvoříme, chodíme ven na procházky a to celé prokládáme legem.

Krizi čekám. Přijde. Asi ne jedna. Ale s tím už se tak nějak počítá. 🙂

Tak. A teď už obrazem.

Krásně se nám to tu kolem podzimně barví.

Podvečerní sluneční světlo s výhledy na kopečky je…je prostě neokoukatelný. 🙂Hodně mi pomáhá mít alespoň někde a alespoň na chvíli uklizeno. Držet i přes občasnou lenost nějaký standard, rutinu, z které se mi dobře odpichuje, udržuje mě funkční a je mi v ní zkrátka dobře, hůř se mi pak upadá do negativních myšlenek.

Podzimní stajling tak na pár dní vystřídaly svěží tulipány.

Můj velkolepý muhehe plán pořídit přes listopad všechny vánoční dárky se směle rozjíždí. Jedna ze zásilek už dorazila a kdykoliv vejdu do špajzu, kde ji provizorně ukrývám, cítím její tajný obsah na metry daleko. 🙂

Abych neutřela, sobě jsem objednala tento adventní čaj s 24 sáčky. 🙂Koupě týdne pak tyto Maliny od Mrože, taková moje prázdninová lovestory. V supermarketu jsem na ně natrefila za skandálních pět kaček za kus. Mám jich v mrazáku dvacet, vlastně už jen sedmnáct, a cítím se připraveně. 🙂Připravené na sněhovou nadílku jsou i mé nové zimní dvaačtyřicítky, které jsem si spolu s několika dalšími kousky koupila v důsledku šokové reakce na neustálé změny. 🙂

Pro Nord Blanc mám poslední měsíce velkou slabost, takže bylo jen otázkou času, kdy se najde vhodná záminka.   Dětem jsem vyprášila pelechy, které jsou pro mě jinak celkem tajemstvím, což mi potvrdil i nalezený pahýl scvrklé kyselé okurky pod matrací.  Další deštivé odpoledne jsem pak využila k dlouho odkládanému třídění šuplíků s oblečením a připravila garderóbu na zimu.

S Aňou nyní nenacházíme na téma módy společnou řeč. Každé ráno jí zabere výběr outfitu, nekecám, čtvrt hodiny. Dvakrát se u toho pohádáme, podle které z nás že to teda bude, a nakonec stejně vždycky kapituluju. Nad pragmatičností a barevným laděním vyhrává růžová a jednorožci.   A toto je takový hovězí steak s vychlazenou dvanáctkou v mém ženském podání. 🙂 Dýně přelakovaná na bílo (trochu mi to omylem lízlo i štopku, to v plánu nebylo, přiznávám) se může jevit jako příznak dlouhodobé karanténní separace, já si za ní ale stojím. 🙂

Stejně tak za vánočkou, kterou jsme si upekli z přebytku droždí. Víc bych za tím nehledala. 🙂 Děkuju všem sponzorům za poslední podzimní zahradní úlovky.

Vyžebrala jsem si mix podzimních trvalek, které nám zdobily stůl po několik dní.  A jak se na sváteční den hodí, rozloučím se něčím slavnostním, ještě než se zakrojím. Hezký zbytek dne mějte!

Brzy zase na viděnou. 🙂

Ála.)