Po dešti

Už několikátým dnem nám tu, na střídačku se sluníčkem, krásně prší.

Nikdy jsem nevnímala déšť tak pozitivně a potřebně jako poslední rok, dva.

Speciální druh deště je pak ten jarní, má svou vlastní, nezaměnitelnou vůni.

Les po něm je nespoutaná, explodující džangl.

Včera jsme se vyrazili projít k rozkvétajícímu konvalinkovému políčku. Cestou zpátky nás chytil poctivej mrak a přibíhali jsme domů za solidní průtrže, takže romantika s dobrodůžem – žánr nám na míru. 🙂

A abychom to měli komplet a tematicky pospolu – k večeři jsem upekla nádivku. Asi po sto letech.

Víc už nechám říct fotky. 🙂

Pěkný zbytek neděle!

Ála:-)