Podorlicko

Pěknou neděli všem:-),

u nás se dnes příjemně ochladilo a prší. Kuřecí vývar se vaří na plotně, krůtí medailonky to dusí pod pokličkou a libeček v bramborách ovoněl celý dům.

Mám trochu opovážlivý blogový skluz. To si přiznejme. Žijeme zběsile akčním prázdninovým režimem, který prokládám učením na zkoušky a přemetem s nedotaženým rondátem. Dny jsou pestrý, snad i v reakci na dlouhodobé kovidí sevření, které asi v každém z nás něco zanechalo. U mě rozhodně deficit po dění. A byť bych si někdy už ráda zahlásila den, dva souvislého spánku u filmu a čokolády, je nesmírně fajn zase nasávat podněty, poznávat nové a pak si to všechno cestou domů, nebo večer před spaním, zopakovat a sesumírovat.

Tak tedy dnes. Prostřednictvím blogu. Podorlicko.

Už při plánování cesty, jejíž cílem byla návštěva našich přátel, jsem zjistila, že tuto oblast vlastně ani nemám pořádně zařazenou, přitom ukrývá jeden turistický poklad za druhým. Zejména co do počtu zámků, zřícenin a hradů.  My jsme jako první protnuli a prozkoumali fotogenickou vodní nádrž Les Království.S Ježečkem on the road.  Druhým v pořadí pak Hospitál Kuks. A ten mi doslova a do písmene učaroval. On totiž dřív sloužil jako odpočinkové místo pro vysloužilé vojáky a dokonce se zde nachází i jedna z nejstarších lékáren.  Snad proto je zámecká zahrada tematicky založená jako bylinková.   Pánovo ruko, nekaž mi kompozici! A kostel Nejsvětější Trojice.  Co jsem moc ráda, že jsme zařadili do programu, bylo Nové Město nad Metují.

Zdejší malebné náměstí, na kterém jsme si poseděli se zmrzlinou a kávou……a především zdejší zámek se zajímavou historií, nádhernými prostory a zahradou.  Zahradou s neotřelým mostem. A věžičkou, po kterém rozpustím si vlasy! Kuk. Ze zříceniny hradu Výrov pak můžete mít Nové Město na Metují celé na dlani.

Když si budete chtít zámek ještě trochu přidat jako my. 🙂  Celkem nenápadným bodem cesty pak poutní místo Rokole, kde se měli kdysi tři nevyléčitelní napít zdejšího pramene a vyléčili se.  A tak jsme se napili i my. 🙂Kulturu jsme naředili nenáročným výstupem na nově zbudovanou rozhlednu Šibeník v Novém Hrádku.   Jejíž součástí je i vkusně zařízené íčko, kde se můžete lehce napojit a doplnit zásoby.

 A níže už ženy sobě. 🙂A jedna teplá, prázdninová noc u ohně, totiž plynového grilu, s výhledem na naší nejvyšší – Sněžku.  Budíčkem pak poutní místo Homole se svými 153 schody, které jsme sice po kolenou nezdolali… …ale i tak rozcvička slušná. A ještě nedaleká zřícenina hradu Potštejn.

Náš poslední bod výpravy. Zde jsme se vnitřek oželeli, neboť jeho návštěva je možná pouze s prohlídkou ve stanovenou dobu. Což pro nás v rozpoložení začínajícího hladu a potřeby ranní kávy bylo nepřípustné, možná až mírně pohoršující. 🙂 A tady už malé úlovky, radosti z výletu……kde samozřejmě nechybí ani hrníček.

Tenhle si už navždy spojím s návštěvou Nového Města nad Metují, kde jsem jej spolu s místní kávou koupila ve zdejší kavárno-vinárně.  Kdo vydržel až sem k hrnečku, má můj obdiv. 🙂

Snad vám některá z míst budou inspirací k návštěvě.

Užívejte letních dní.

Brzy navi!

A.)