Podzimně…

Podzimní výzdobu nějak extra neprožívám. Šetřím síly na Vánoce, jestli mi rozumíte.

K naladění na tu správnou podzimní notu mi tak stačí vřes spolu s jablečnou špaldovou bábovkou a horkým čajem, které po odpoledních procházkách přijdou k chuti.

Mám takovej podivně uspokojivej, trochu chamtivej pocit na duši.

Zamrazila jsem švestky, průběžně zpracováváme jablka s hruškama a dosušuju vlašáky na zimu.

Na pečení, ale i na úzobky. Všechno bio, lokální úrodka a zadáčo. Sen každičkého hospodáře.

Košíček vozíme se Šerifem v kočárku a průběžně jej plníme šípky, které suším na zimní čaje. Dávka přírodního vitaminu C k nezaplacení.

Středeční volno jsme měli akčnější.

Dopoledne jsme se ségrou vyrazily na Tokáň, kde jsem díky nečekaně vytuhlému Šerifovi měla žolíka v podobě poklidné konzumace jídla v restauraci. Nikdo do mě nešťouchal, nejedl mi z talíře a netáhnul mě do každého koutu místnosti. Luxus, na který si nechci raději ani zvykat.

Fotky nevznikly ani pro jednoho z nás nikterak lichotivě.

Pleška určitě boří žebříčky všech fotokrás.

Odpoledne pak fouklo, a tak jsme šli pouštět draka. Se Šerifem poprvé.

Jsem ráda, že se zadařilo a on si tak v sobě neponese celoživotní trauma z toho, že draci nelítaj, jako já.

A teď už k těm mým úlovkům, které jsem zmiňovala v příspěvku minulém.

Možná, že znáte, možná ne. Já tyhle poklady objevila v ochodu zvaném Pepco. Nějak jsem o jeho existenci neměla ánung, každopádně za sebe jsem objevila Ameriku.

Typ krámu, kde mají všechno. Oblečení, doplňky do domácnosti, kuchyně…Vše za velmi přízemní ceny – ostatně tím se i řetězec Pepco sám charakterizuje.

Do oblečení bych asi moc nešla, ale kousky do domácnosti tu mají parádní. Navíc ne všichni, co prožívají vzhled svých domovů, za to potřebují utratit majland.

Já tedy ukořistila dvojici papírových krabic v černobílé kombinaci s mým oblíbeným vzorem křížků, který se mi kupodivu ještě nepřejedl. Máma nikdy při návštěvě u nás nezapomene prohodit svůj oblíbený vtípek „Kdo umřel?“. No nic, já se taky nikdy nesměju.

Do košíku jsem ještě přihodila pléd, jehož kvalita provedení mě ve srovnání s cenou více jak mile překvapila (tuším, že stál 350 Kč?).

A takto jsem to všechno šoupla do vitríny.

Stálo mě to hodně profi pózování ve stylu důležité bytové designérky.

To by mi šlo.

Vitrína se stala mou svatyní, anžto je to jediné místo, kde jsou věci, jak chci já a ne Šerif. Jediná plocha skla, kam ještě nedosáhne a tím pádem i neupatlá.

Žiju ve světě, který začíná vykazovat známky podivínství a uspokojují mě věci všední a zdánlivě obyčejné.

Sama jsem zvědavá, kam až toto zajde:-)!

Tímto se s vámi loučím a přeju hezký týden!

Nenechte se vykolejit počasím, choďte ven i za nepřízně. Ty návraty do vyhřátého domů stojí rozhodně za to:-).

A.)

picture