Snědeno za den

Přišla jsem na to, že estetický požitek hnedle po ránu je pro mě nejlepší náplastí na mrzutost způsobenou vstáváním o půl šesté.

Ráno tedy klasicky začalo ovesnou kaší s kakaem a ovocem.

Jakmile vyšlo slunce, vydali jsme se na stopu a odešli si svou hodinku a půl hnedle ráno.

Poměr Šerifa v kočáru a Šerifa pěšího se dneska stáhl 50 na 50, což se rovná šnečí chůze spojená s tou v normálním tempu.

Po ozdravné procházce vyhládlo na rozmačkaný banán s kakaem, borůvkami a heřmánkovým čajem.

Doplnila jsem taky dávku kyseliny listové a železa.

A protože do oběda ještě daleko, šňupla jsem si mrkev s ředkvičkami.

Musím se vám taky pochlubit balíčkem, který mi včera přišel.

Kama a norské vzory vůbec (tuto skutečnost si dobře zapamatujte) jsou mojí srdeční záležitostí. Nevyužít lednových mega slev by byl hřích, a tak jsem pořídila už nějaké kousky na Vánoce:-).

Mrkněte na jejich stránky www.kama.cz – akce ještě běží. Sobě jsem koupila jenom čelenku, abych měla další do sbírky šišoidních fotek v čelence.

Oběd.

Nedělní klasika od babičky – kuřecí vývar a řízek.

Sama moc smažit neumím – smrdí mi to a nebaví mě čekat u plotny, takže smažená jídla se u mě v jídelníčku vyskytují skutečně pouze někde na návštěvách.

A vývarem nikde nepohrdnu – vyvařený kolagen je cennou složkou potravy.

K odpolední svačině jsem připravila malinový šisak s kakaem, který jsem dopoledne stihla upéct.

Během příprav v kuchyni jsem opět chytala lelky…

…a stalo se to zas. Selfí párty číslo dva.

Je neděle, a tak jsem navíc na své poměry celkem učesaná a čistě oděná.

Jen blázen by toho nevyužil.

Takže špulení zleva, zepředu, 14 nahoře a jedeme dál!

No, vlastně už moc nejedeme.

Jdu dodělat připravené tortilly a doufat, že tato večeře bude skutečně posledním jídlem dneška, aby to mé stravovací přiznání bylo do puntíku přiznané.

Začínám si totiž trošku myslet na jednu bonusovou porci večerního šisaku. Vlastně mám ještě v lednici nedojezenej třešňovej kompot. A taky nakousnutou oříškovou tyčinku od Šerifa.

Tuším, jak tento příběh dopadne.

A ještě pěkně v koláži, bez mých řečiček kolem.

Odborně jsem s dnešním jídelníčkem spokojená. Dvě porce ovoce, dvě menší porce zeleniny, dvě menší porce libového masa, komplexní sacharidy (brambory, celozrnné tortilly), oříšky v oříškové tyčince, v té, kterou dnes už určitě nesním, dezert domácí a bohatý na bílkoviny plus nezapomenutá dávka železa s listovkou.

Rezervy zde jistě jsou a fitness trenér by si řízek k obědu asi na svůj profil nevyvěsil. Nicméně, já žiju v realitě, ve které mi kvalita jídla a přijímaných živin jedno není, nicméně, nejsem žádný fanatik, který jídlu obětuje a podřizuje svůj život. Myslím si, že tento přístup je jedinou možnou cestou, jak se naučit celoživotně kvalitně stravovat, aniž by se jídlo stalo vaším pánem a vyloučilo vás tak ze sociálního života – v tom případě ani sebepropracovanější plán není cestou k trvalému úspěchu.

Říkejme tomu třeba aplikace poznatků o zdravém stravování do reality.

Nebo:

Každá malá změna k lepšímu se počítá – nejde o naprostou dokonalost ale celek.

A ještě lépe:

Řízek k nedělnímu obědu s láskou, stokrát lepší jak tempeh s odporem a ve stresu.

Má studnice mouder jest tímto vyčerpána.

Přeji vám všem pěkný večer a úspěšný start do nového pracovního týdne.

picture