RÁÁÁJ

Ahoj v červnu! 🙂

Moc vás zdravím, po kratší odmlce se opět hlásím – tentokrát pozdravem z Českého Ráje, kde jsme si, stejně jako loni, pronajaly chatu na prodloužený víkend v počtu dvou matek a čtyř dětí.

Balily jsme tak zkušeně, hodinu před odjezdem po práci a stejně tak zkušeně jsme parkovaly v kopci pod chatou, kde to chvílema hodně vonělo ruční brzdou – ale nebudu psát čí a jak moc…:-)Na uvítanou jsme nemohli začít jinak než buřtem přátelství…:-) A protože jsem pančelka, neodolala jsem program tematicky uchopit. Letošní ročník tak zdobilo téma „kámen“, kterým je Český Ráj proslulý.  S předstihem jsem zahájila nenáročnou, ale efektivní přípravu.

Koupila jsem sádru a každé hlavě po šesti minerálech a ty jsem zasádrovala do cihly. Za zvuku kutání a intenzivní vůně šeříku jsme si tak stihly dát po drinku na zápraží, zatímco děti nedočkavě kutaly. Večerní partička na dobrou noc. Ranní výhled ze zahrady, na který jsem se sem těšila nejvíc. V pátek nás čekaly cíle dva – Prachovské skály a Bozkovské jeskyně.

Kámen nahoře. Kámen dole.  V Prachovských skalách jsem byla poprvé a taktika ranního nástupu se osvědčila.

Zvolili jsme trasu zelenou, 3,5 km dlouhou a po většinu času jsme ji měli převážně pro sebe a nemuseli se mačkat s turisty.  Dětem jsme okruh zpestřily hrou, ve které si měly zapamatovat ve správném pořadí všechny navštívené vyhlídky.

Bylo jich sedm a já si je pamatuju doteď. 🙂

Jako nejhezčí jsme zvolili vyhlídku Míru.  Prohlídku Bozkovských jeskyní jsme zabookovaly dopředu a u dětí sklidila až překvapivě veliký úspěch.   Sobotu jsme trávili v okolí chaty – přes Drábovnu jsme se vydali na Kozákov.  Tady to máme rádi. Výhledy.  Políčko měsíčnic.  Hřiště s trampoškou.  A to vše přímo u zdroje. 🙂 Podvečerní chytání lelků u chaty. A protože jsme neděli nechtěli celou zabít pouze odjezdem, podnikli jsme hezký výlet na nedaleký Rotštejn a klokočské průchody. Vůně borových lesů!Rotštejn.  A nekonečno krásných skalních zákoutí.   …bylo to krásný!

Zažili jsme nefalšovanou prázdninovou pohodu, atmosféru českýho léta.

Strávili jsme celé dny venku a neřešili nic – jen co budem jíst.

A pít.

Vzpomínala jsem hodně na loňský rok – to jsem se tu po nocích učila na poslední zkoušku.

Vzpomínala jsem i na letošní podzim/zimu, jak jsme byli furt někdo nemocnej, já finišovala diplomku, čekaly mě státnice a dny byly od ráno do večera stejně šedivý…

Životní sinusoida skvěle funguje. 🙂

Mějte se pěkně a brzy zas ahoj!

A.)