Jaro u babičky ve Středohoří.
Koluje mi v krvi a mám ho načuchaný.
Každý rok sem musim – zkontrolovat koniklece a hlaváčky, skály zahalené tařicí, zahrádky lemované žluto-červenými tulipány.
Bez jarního Středohoří není jaro jarem a má absence tu by znamenala jediné – jako bych v celém cyklu roku jedno roční období vynechala.
Tajuplný Boreč posetý prvosenkami.
Holý vrch a Sutom.
Košťálov.
Tobiášův vrch.
A ještě mobilní repete:
*****
Krásných 20 km v nohách, ačkoliv počasí úplně nevyšlo, bylo krásně – ticho a za celou dobu jsem nikoho nepotkala (až na svini s 4 malými divočáky).
Tak výletům zdar!
A.)
Napsat komentář