Zpět do formy – díl 2.

Lze!

Ale není to zadarmo a fakticky vás to musí bavit. Já osobně vnímám část negativ spojených s mateřstvím a nedostatkem času paradoxně jako pozitiva. Tím, že téměř celou svou kapacitu věnuju dětem, pravidelné zálivce ředkviček a neustálého sbírání nejrůznějších předmětů ze země, jsou věci týkající se mé osoby a péčí o mě velkým odpočinkem. Až jakýmsi luxusem, odměnou.

Netlačí mě čas ani vidina blížících se zápočtů se stanovenými limity, nemám od sebe příliš vysoká očekávání a za stávajících podmínek se raduju za každý malý úspěch, za každou možnou půlhodinku, kdy můžu nazout kecky a jít se proběhnout. A právě tato strategie, resp. situace, mi moc vyhovuje.

Ruku na srdce, nevím, je-li to věkem nebo tím, že jakožto matka jsem nyní na straně moudrých, každopádně se už tak moc neprožívám. Situace ohledně netvarovaného pozadí či náznaku dvojté brady v nešikovném úhlu ve mně spíš vzbuzuje nutkání utrousit vtípek na svou adresu než se tím trápit. Svět již zkrátka nestojí na tom, mít nožky jako laňka.

I tak ale, s odhalením tohoto velkého životního tajemství, je důležité nerezignovat a zachovat ve správné míře zájem o sebe, svoje zdraví a pohodu. V rámci možností. V rámci svého vlastního uspokojení, zájmu a radosti.

Oběcně tedy to, nemít od sebe příliš vysoká očekávání a nezařadit proces hubnutí na první příčku v žebříčku svých priorit, je, řekněme, dost slibná strategie úspěchu.

Teď už ale nahlédněme pod pokličku mého snažení se.

23.6. diář pravil, krom toho, že musím jít Šerifce obstarat občanku, že je měřící den a bylo by záhodno také zhotovit další vězeňské foto pod praporky.

No, nezklamu vás ani dnes. Opět to stojí za to:-)!

Nohavice už mám ale stejně vysoko a co víc! Podle výsledků je 1,2 kg dole, z toho 0,8 kg tuků, což je výsledek pro mě velice líbivý.

Připomeneme-li si, že cílová kojící hmotnost činí cirka 74-75 kg, finální pak 70-72 kg, tak je to na dobré cestě.

A jak vypadá můj současný pohybový režim?

Základ tvoří pořád chůze, a to z velké části i z praktických důvodů. Denně nachodím kolem 13-14 tis. kroků, přičemž dvakrát týdně, když je Šerif dopoledne v péči zdejších „jesliček“, dopřávám si chůzi kondiční se sluchátky a kočárem. To je pak trošku jiné tempo.

Nejradši si s sebou ke sváče beru pytlík baby mrkviček, které kupuji v Albertu a v případě nouze pojídám po cestě (pokud mi je nesní dříve Šerif). Mrkvičky jsou již připravené k přímé konzumaci, takže velká pohodlnost.

Dvakrát týdně jsem již zařadila i běh. To si většinou už v pátek natěšeně připravím komínek věcí a ráno od šesti už číhám na muže, než projeví známky života a na půlhodinku předám zvěř.

Tempo je zatím takové dosti pozvolné. Když volím delší krok, cítím ještě povolené vazy v oblasti spodního břicha a třísel, takže se držím raději při zemi.

Rána v lese jsou vždycky stejně nejhezčí. Když tedy nepotkám na lesní pěšince obří kuchyňský nůž. To pak lehce znervózním a za každým stromem vidím zločince.

Po doběhnutí, než se na mě vrhne omladina, si užiju ještě pár minut protahování a dám si tři série dřepů – klasických a s unožováním do strany.

Jelikož běhám většinou takto ráno, řeším předtréninkové jídlo ovesnou kaší a zhruba do té hodinky po doběhnutí si dám čokoládový protein.

V jídelníčku od minule k žádným změnám nedošlo. Čím dál tím více se mi osvědčuje příprava jídel den předem. Činnost nikterak zábavná, ale ušetří během dne spoustu práce a paradoxně přes den nemusíte o jídle vůbec přemýšlet, myslet na něj. Prostě sáhnete do ledničky, ohřejete, maximálně nakrájíte, aby bylo čerstvé a tím to končí. Pak už se jen večer na 20-30 minut stavit v kuchyni, připravit krabičky a je to:-).

Ve finále to může dopadnout například takto:

Snídaně – pohankové lívance (těch si vždy navařím hodně do zásoby a uchovám v ledničce) s tvarohem a ovocem

Dopolední sváča – kapsička ořechů a ovoce z Lidlu

Oběd – předem navařené a vychlazené brambory, konzerva tuňáka, zelenina

Po o svačina – rýžové chlebíčky s čoko pomazánkou a arašídovou s džemem

Odpo sváča – do kočáru na procházku, a sice hrachový snack z MaS s velmi příznivou kalorickou hodnotou a celkovým jednoduchým složením

Večeře – hustá zeleninová polévka s čočkou a bramborami – 2 talíře

Právě tyto husté polévky s luštěninami, bramborami a zeleninou jsem si k večeři hodně oblíbila. Zasytí, ve vedrech se dají konzumovat i vychlazené a dodají vitamíny, ale i tekutinu, jejíž spotřeba je během kojení přeci jen vyšší.

Polévku většinou dělám tak, že osmahnu cibulku na troše oleje, přihodím lušteninu (čočka, pohanka, ovesné vločky), opět lehce osmahnu, zaleju vývarem (vy můžete opravdovým, já to šidím kostkou:-) a přidám mrkev, brambory na větší kostky, hrášek, kukuřici, jeden bobkový list, osolím, opepřím a na závěr přidám nasekanou petrželku.

Před Šerifem bych se nezdráhala řict, že je to mňamík. Vás toho ušetřím a zkonstatuju pouze, že výsledek je velice chutný, výživný, málo pracný, nenákladný.

A tím se s vámi i dnes loučím.

Brzy opět tu a nebo na blogu.

Mějte se fajn!

A.)

picture