Jarní exploze

Máme za sebou dny, které se sice můžu pokusit popsat slovy, ale asi bych je tím dost degradovala.

Jejich offline verze je nezbytná – musí se cítit a vidět na vlastní kůži.

Vyrazila jsem je očichat s dětma k babičce do Brné, kde je jaro vždycky o krok napřed oproti našemu severu.

Jaro u babičky rovná se několik věcí.

Jednou z nich je špalír tulipánů, které jsme se ségrou jako malé počítaly a dohadovaly se, čí jsou ty žluté a čí červené…

…jaro u babičky je povinná prohlídka kytiček kolem zahrady, která pro mě už není povinná ani trochu a dokonce se na ní těšim už cestou tam.

Jen ty druhy furt motám dohromady.

Maceška, asparágus, podleška, koniklec…

Špatný!

Jaro u babičky je nefalšovaná exploze barev a vůní.

Komu se omrzí uhlazená řada červeno-žlutých tulipánů…

…může se jít skočit dosladit růžovou cukrovou vatou…

…a nebo si jít užít pohled na hustý bílý koberec.

Je to bájo, vypustit zvěř bez zdlouhavého a otravného oblékání ven na vzduch.

Zatímco si Šerif spálil uši, Šerifka stihla prošoupat jedny tepláky, jak intenzivně ho všude pronásledovala.

Abych i já ukojila svůj vrozený neklid, vyráželi jsme na procházky okolím.

Klasikou, která neomrzí, je kolečko směr hrad Střekov a zpět podél Labe.

Slabých 5 kilometrů, s dětma to dělá pohodový dopolední program.

Sezení u řeky, prohlídka zdymadel a jak udeří 4.kilometr, který je Šerifův krizový, vytahuju z kočáru nosítko, přešteluju děti, zasypu je jídlem a dobrovolně otročim.

S výhledem na jarní Střekov porostlý kvetoucí tařicí se ale otročí dosti s plezírem.

Na jednu procházku s námi vyrazila i babička.

Ta oslavila v březnu své 83. narozeniny a dnes ráno mi volala, že byla včera s důchodcema turistama na Lovoši (!!!) a že si sice musí dneska mazat nohy nějakou červenou mastí, co doma našla, a je trochu zmordovaná, ale jinak že dobrý.

A já strašně doufám, že tohle je dědičný.

Přátelé, jediné, co kazí můj prožitek z těchto dní, je alergie.

Letos je to dost divoký. Břízka, kam se podíváš, a já tak chodím domů skoro bez očí, obličej nateklý do předporodních rozměrů nehledě na to, že mluvím jak s kolíkem na nose, jak jej mám ucpaný.

Každý den kontroluju stav přilehlých břízek a doufám v lepší časy.

 

…a že se nám jinak dobře spí, jak furt někde couráme venku?!

Si pište!

Tolik z našich uplynulých dní.

Mějte se hezky!

Ála.)