Vstávat s východem slunce je luxus.
První minuty buzení jsou krutý, né že ne.
Ale jakmile se člověk smíří s nešizenýma kruhama pod očima, jakožto stálým trendy doplňkem, má vyhráno.
Rána jsou totiž boží!
…jakmile vstaneme, rychle se nasnídáme.
Dneska jsem rozšťouchala Šerifovi jahody s mlíkem.
A prej dobrý!
Já si v rychlosti namazala housky rybí pomazánkou…
A taky dobrý!
Se solidním základem vyrážíme na ranní špacír.
Je 6:03, když se familiérně zdravím s panem důchodcem, který čeká na svoz.
Zřejmě melouchy.
S důchodci v okolí jsem díky ranní čilosti navázala více jak solidní přátelské vztahy.
Šerif mezitím musí pozdravit větrák.
Nahlas.
Aby všichni kolem věděli, že mají po spánku.
6:15 a Šerif se skutálel do příkopu.
Nešlo tomu zabránit. Ne pod vlivem mé ranní zabržděnosti.
Fotku z příkopu bohužel nemám.
Určitě by to byla větší senzace než „Bába pod kořenem“ na Nově.
Odchod do lesa se díky koupeli a převlíkání malinko zdržel.
I tak je krásných 6:40 a my už jsme na stopě.
Zdravíme koníčky, oni nás ne.
Sbíráme šišky…
Inhalujeme krásně čerstvej, ještě svěží, lesní vzduch.
Šerifovi se v lese líbí.
A to dělá šťastnou i mě. Vnitřně jsem na to tak trochu pyšná.
Vím, že televizím, mobilům a všem hrr vymoženostem se nevyhneme, ale vztak k přírodě chci, aby měl.
Rady a moudra ohledně výchovy nedávám, páč žádný nemám. Všichni děláme po svém a jak svedeme.
Stopro ale vím, že děti ven patří.
Zjistí třeba, že i z hodinové procházky lesem mohou slušně profitovat.
A to už je teda něco!
…i já si dneska přišla na svý!
Ten je, co?!
Je 9:00. Šerif je vyčerpán a já mám (doufám) tak dvě hodiny volna.
Zacvičím si, udělám nějakou práci na PC a začnu vařit oběd – květákový mozeček.
….
Toliko z našeho rána.
Najde se tu někdo, kdo si taky rád přivstane? Třeba i dobrovolně?
Pokud jo, jak trávíte onen čas navíc vy?
Mějte se hezky, užívejte tropické dny!
A.-)
Napsat komentář