Borůvky a spol.

Tuším, že byl zrovna pátek a my se při bleskové ranní messenger konverzaci sjednali ve společný sběr borůvek.

Zapadli jsme do lesa za domem a vydrželi až do prvního naplněného hrnečku.

Soutěžili jsme o: nejtmavější jazyk, nejčistší oblečení a nejproduktivnějšího sběrače.

Zatímco Šimon nasbíral skoro vrchovatě, ségra neustále mi v patách, brala z mého a dostávala mě tak do znevýhodněných pozic.

Přisála se na mě zkrátka jako ta tři klíšťata, která si z výpravy odnesla.

Doma jsme si k odpolední sváče připravili lívance s tvarohem a přinesenými borůvkami.

Můj stajling ocenilo nula ze čtyř dětí.

Že prý suchej do ruky lepší.

A k obědu za výborně smažený květák.

Miláček zatím stále nesesazen z trůnu! 🙂

Dolů se nám v rámci odpoledne mezitím nastěhovala live band.

Hrálo se na přání – totiž na flétnu, klávesy, harmoniku a na efekty bez debat nejsilnější DJ mix na houkající auťáky.

Ještě si dneska oťuknem naši permakulturní skalku.

Vyrostla si, jak chtěla si a mně tak stačí sebrat nůžky…

…případně nazout pantofel a poočíhnout se kousek plotem… …a za pár minut mám spíchnuto. Luční krásku na stůl.

Neodmyslitelný symbol léta. S holkama jsme mezi sebe přivítaly další nový přírůstek, oslavily jednu změnu příjmení a probraly šest a půl životů v kostce.

Nebo spíš asi tak v pěti hodinách a míse svatebních koláčků poutavého povídání.

Od jedné své nordic ctitelky (zdravím, kolegyně!) jsem dostala moc pěkné balení poznávacích Sonnentor čajů.

Co sáček, to příslib nového dobrodružství.

A ještě nový servírovací tác z Pepca… …který jsem obratem zabydlela nedělními tvarohovými koláčky.

A ty, kdybych nepřebila květákovými placičkami, tak nám tu voní ještě teď.

A už jen poslední aktualizace čerstvě zastřiženého pažitu.

Začínáme si užívat pocit, kdy můžeme chodit po zahradě bos.

Ráj nás plochonožců. 🙂

Užijte si hezký zbytek dnešního dne.

Brzy opět na viděnou!

Ála.)