Vánoce u nás doma

* Navštívil nás Mikuláš s družinou.

Šerif byl statečnej, ale ne úplně.

Do té doby, než čert vyrukoval s informacemi o nenošení bačkůrek, ustál to na svých. Pak, tušíc, že bačkůrky jsou jeho slabinou a nevede to úplně, jak má, vyskočil do bezpečí mé náruče.

Odtud pak už jen upřeně zíral na koš plný nadílky, slíbil neslíbitelné, zabouchl za partičkou dveře a jal se tláskat.

Tláskal všechno. Všechno, co bych jako matka výživářka neměla dopustit.

* Napekla jsem vánočky.

Letos jsem se pustila do špaldových a musím říct, že se povedly.

Kynutí bylo příkladné, stejně tak rychlost jejich odbytu.

Do těsta jsem použila směs hladké a polohrubé z Lidlu v poměru 50:50.

Sice furt pletu ze tří, ale se šmírkou za pultem není na vědu moc času.

* Pustili jsme se špaldových sušenek.

Chtěla jsem ozkoušet, jak moc vyřezávaný váleček funguje a taky zapojit dítka do výroby cukroví.

Vsadili jsme na ten nejjednodušší recept, a sice kombinaci špaldové mouky, másla a medu.

Moc po másle nám to ale nešlo.

Jako pančitelka Hajská z My všichni školou povinní jsem znovu zapochybovala o svém pedagogickém studijním zaměření.

Já jsem to chtěla mít hezký, Šerif byl naladěn na trochu rebélie, takže pracovní neshoda. I tak jsme si ale pečení užili.

Váleček nějaké ornamenty vytvořil. Příště zkusím těsto nechat zatuhnout v lednici a víc pak přitlačit na pilu.

* Mám čím dál tím víc ráda karafiáty.

* Jídelna ve vánočním za tmy.

A výsledky našeho špaldové snažení k tomu.

* Naše lejdy.

Vylejzá jí třetí zub a trochu víc to všichni odnášíme.

Ženská, no.

Běda mi, odložit jí na zem. Nebo se vzdálit z dosahu. To si pak schytáme. Všichni.

Ale to ona pak zase hodí očkem, zaculí se a je po vroubku.

Ženská, to říkám.

* Kávovar.

Parťák na brzká ranní nepohodlí.

* Venku.

Zatímco minulý týden jsme ještě podnikali výpravy za poměrně vydatného bláta…

…tento týden jsme se konečně dočkali sněhu.

Ten v lese pokryl bláto, takže se už domů nevracíme s kočárem komplet od bahna.

To za á…

…a za bé je to fakticky pohádka.

Nezbývá než nasednout na Juráška a stavit se za Rozárkou.

Hrrrabě, prravda!

* Kaufem roku se zdá býti tato zateplená sukýnka.

Medim si v ní během procházek a nemusím se bát k ní vzít kozačky.

Dá se rozepínat po stranách, takže můžu klíďo i krok natáhnout, když chci.

* Máme prvního sněhuláka.

Proporčně nám moc nevyšel, z prašanu se totiž moc dobře nestaví – to ví přece každé malé dítě.

No nic, přijdem zas:-).

* Zahrada za mrazivého azura a naditá tvář naší lejdy.

*  A tady je. Můj první opravdovej, živej stromeček, kterej můj manžel, taky první a opravdovej, sám uřezal.

Dobře no, nejprve to na mě sice zkoušel, jestli mi nestačí „támhleta čouhající větev borovičky“, protože „borovička přece vydrží“.

Jenže to já už jsem tu jeho výmluvu měla dávno prohlédnutou. Mé ambice byly toho dne daleko výš, směřovaly až na odrostlou špičku největšího ze smrků.

To samozřejmě Zdeněk přesně slyšet nechtěl.

I tak ale přitáhl s pracovním nástrojem – takovou podivnou, jakoby prodlouženou pilou. Ani ne tak pilou, jako spíš pilkou nebo ještě lépe – řízkem. To jsem pojala obavy zase já.

Místo štaflí pak přikutálel obří demižón, vylezl na něj a pižlal. Pižlal s nechutí, ale dojemně obětavě.

Nálada v týmu byla chvílema na bodě mrazu, ačkoliv jsem již ze začátku avizovala, že toto jsou přesně ty momenty, které tmelí rodinu a děti (i půlroční mimina) si je uchovávají na celý život.

Přituhlo pak ještě, když jsem se po deseti minutách pižlání dost nepatřičně zeptala, jestli už je aspoň v půlce.

Byla jsem shánět někde po zahradě Šerfia s lopatou, když stromeček padl na zem.

Bylo to úplně jako když Bivoj skolil kance.

Mně Zdeněk upižlal vánoční stromek.

Dojemné!

A výsledek?

Vidíte sami!

Má něco kolem dvou metrů.

Proporce hrušky.

A pozornému diváku neunikne ani drobné prořídnutí větví ve vrchní části.

Není to ale nic, co by přítmí nedokázalo zakrýt.

A tady ještě jednou, a naposled, než vám, moji věrní čtenáři, popřeju hezké Vánoce.

Za sebe bych Vám chtěla upřímně poděkovat za Vaši milou zpětnou vazbu – komentáře, maily i milé zmínky v meziřečí.

I díky nim se sem ráda vracím.

Užijte si svátky a neberte síly do blížícího se nového roku.

Do té doby se tu ale jistě ještě potkáme.

Ála.)

picture