Dary léta

Začínáme se probouzet do mlhavých rán.

Ať se letos sebevíc netěšim na dlouhé podzimně-zimní šedivo a tmu, cítím ve vzduchu babí léto a blížící se podzim… Zvykla jsem si každý ráno chodit na záhonek pro hrst vitaminů k snídani a nasát při tom atmosféru začínajícího dne.  Les za domem už se pomalu začíná zbarvovat do zlatavě – oranžovo – červených tónů pozdního léta. Podél cest kvetou trsy zlatobýlů a na louce dozrávají letňáky pro mě optimální kyselosti.

Kuchyni vévodí sezónní úroda a to mě moc baví!  Naše první rajčata!Nedávno pořízené mističky na polévky houževnatě zabydluju…Polévka z čerstvých rajčat. Sytá čočková s rozpečenou bagetou k večeři.  A zeleninový vývar z rýží. Po hodně dlouhé době jsem se pustila do knedlo-vepřo-zela……a ze zbytku zelí udělala bezmasou uhlířinu – mix brambor, noků z polohrubé mouky a zelí.  Na Aleny třináctého jsme vyrazili do Ikey pořídit pár kousků do plánované aktualizace obýváku s předsíní a cestou jsme se stavili pro sváteční latéčko s jahodových šisakem. Jak nemám Mekáč ráda, jejich latté a zákusky zbožňuju…  Malá ukázka pořízených textilních doplňků a já doufám, že v příštím příspěvku už i plně zabydlených. 🙂  Dárek od Aničky. 🙂

(Text Šerif) A ještě jedna radost.

Sportovní.

Šerif zdolává svoje první velký bazény bez rukávků a pauziček na dýchání. K plaveckému stylu máme ještě kus cesty, ale na to, jak opatrně jsme začínali, úspěch.

Áňa, byť v ní vidím větší pohybový potenciál, brzděna svou vrozenou potřebou pohodlí a jistoty, nedá na rukávky dopustit, třebaže by už plavala obstojně i bez nich.

Nevadí. Netlačim na ní a jsem ráda, že má vodu ráda.

A já?

Nadšením bez sebe, protože jsme vymysleli nové schéma koupacích dýchánků – prvních 90 minut klasického plácání s dětma, pak předávka dětí ve vestibulu a následuje zasloužený relax i pro mě.

Tzn. pohodlných patnáct set volným způsobem a vířivkou za odměnu. …a hodně vláčná chůze zpět k nám domů na kopec. 🙂

Přeju vám pěkný úterý a brzy ahoj!:-)

A.)