Ještě né!

Posledních pár dní prázdnin, než mi začne přípravný týden ve škole a pomalu i semestr v jazykovce.

A vlastně i poslední semestr v mé studijní škole, během kterého musím odevzdat diplomku a na jehož konci by mě měly čekat státnice.

Popravdě, čeká mě dřina.

Vlastně i proto jsme letošní prázdniny vzali pěkně z gruntu a snažili se je užít naplno.

Být venku, užívat si přírodu, cestovat.

Ale všechno jednou končí – to abychom se zas mohli těšit a plánovat další příště. 🙂

Takže.

Uplynulé dny doma.Děti přespávaly u babičky, a tak jsme si vyrazili na večerní kolo – neb přes den se venku dýchat téměř nedalo. Projeli jsme moje zamilované cesty ve výběžku, které jsem projížděla na gymplu po škole. Ta svoboda.

Ach!Ráno jsem si užila komfortu nechystání snídaní, trochu si přivstala – ještě než začalo vedro – a vyrazila si na Jedlovku. Ticho. Klid. Nikdo.

Po téměř dvou měsících v nonstop režimu s dětma u sebe -> balzám. 🙂   Cestou domů jsem se zastavila na ranní osvěžující koupačku.

A to jsem si užila do morku kostí.

Domů jsem dorazila zrelaxovaná a svěží – a s kafem v ruce plánovala den, který byl vlastně ještě celý přede mnou.   A dnes!

Dnes se nám tu konečně zatáhlo a od rána jemně či intezivněji prší.

Vzduch chutná svěže a všem jakoby se ulevilo. Po o jsme si vyrazili na procházku do lesa.

Posvačit si ostružiny a utrhnout do kapes pár letňáků.

Nou stress.

(Protože ten nás teprv čeká:-). Domů jsme dorazili zmoklí na ždímání a nikomu z nás to ani trochu nevadilo.

Aktuálně se v troubě peče šisak pro zítřejší návštěvu, pomalu finišujeme s úklidem pokoje a přípravou obýváku na nové gauče…

…a pro inspiraci přikládám dva nové recepty, které jsem zkoušela poprvé. A minimálně omáčku níže jistě ne naposled! Cuketovo rajčatová omáčka.

Na plátku másla jsem zpěnila velkou cibuli, přihodila střední cuketu pokrájenou na kostky a k tomu cca 8 středních rajčat, též na kostičky nakrájených. Osolila jsem, přidala dva bobkové listy, suchý granulovaný česnek, opepřila. Po cca hodince pomalého vaření jsem vyndala bobkové listy a zbytek rozmixovala v krémovou omáčku. Tu už stačilo pak jen doladit dvěma lžícemi cukru a octa.

Tuhle nejvděčnější omáčku z domácích zdrojů jsme měli hned na třikrát – jednou s nokama, podruhé se špagetama a potřetí s dětskýma těstovinama. Ve vege verzi s oříškovým parmezánem z DM (mimochodem, výborný mix mandlí, kešu a sušeného droždí), ale i masožravě: s kousky osmahlého kuřecího.   A pak jsme tu měli kapitolu patizón. 🙂

Za mě premiéra, a tak jsem trochu googlila a nejvíc mě zaujala obalovaná verze pečená v troubě.

Tam jsem oloupaný a solí zpocený patizón obalila klasicky v mouce, vejci s mlékem a česnekem a v závěrečné strouhance mixnuté se sladkou paprikou.

Vyskládané na pečícím papíře jsem lehce postříkala olejem ve spreji a pekla do křupava. S dipem ze zakysané smetany a spolu s krájenou zeleninou to byla moc příjemná letní večeře. 🙂

Tak.

Konec vařícího okénka.

A já se budu těšit zas příště!

Tak ahój:-)