Trhala fialky dynamitem

Srdečné ahoj všem příchozím! 🙂

Včera jsme si, zatímco kluci řezali stromy a větve a vůbec všechno chlapský na světě, my, holky, jsme si udělaly ryze holčičí dopolko.

Si totiž poradíme i bez nákupáků.

Pod podmínkou, že čapka s batůžkem musí ladit i v lese, vydaly jsme se na sběr fialek.

Brzy zrána, protože tak se to má a taky proto, že čerstvý ranní (a tím spíš, když ještě jarní) les je opravdu balzám.  Jestli jsem doposud používala v souvislosti s naším sběrem plurál, tak malinko zkresleně, protože… …se dcera má ve sběru zatím moc nenašla. 🙂

Sedla si na zem, říkám vám, Marfuša jak kovaná, a co minutu můj zenový klid narušovala dotazy, kdy že už půjdem domů.  Já na to většinou, že už, že vydrž ještě chvilku, že už jenom pár kvítečků tady a tam a bude. Doma jsem pak ihned zasedla ke stolu a dokud byly fialky ještě fresh, začala jsem zpracovávat.

Část květů jsem jemně potřela bílkem a posléze opatrně obalila v cukru.

Vzniknou jakési kandované kvítky, které by měly v uzavřené misce a na temném místě vydržet i několik měsíců.

Letos zkouším vůbec poprvé, protože potírat kvítek po kvítku bílkem, to je záležitost asi čistě karanténní.  🙂

Tak uvidíme, jak dlouho a v jakém stavu vydrží.

Doufám ale, že minimálně jeden narozeninový dort s nimi nazdobím.

Další hrstku jsem v rozmixovala s krupicovým cukrem, ale ne úplně do hladka.

Nyní jej suším a až bude hotovo, přesypu do skleněné dózy – to bude oku lahodit!

Několik solitérů jsem dala i zamrazit do tvořítka na led a zbytek jednoduše usuším.  Usušená kvítka plánuju pak smíchat ještě s dalšími jedlými – třeba sedmikráskou, měsíčkem a taktéž je využiju na zdobení dezertů.

Pro návštěvy (šmarjá, kdy vůbec my se nějaké dočkáme?!). Abych mohla říkat, že právě konzumují lokální produkt! 🙂 Část kvítků, a zrovna tyto jsou z naší zahrado-louky, jsem natrhala do džbánku, zalila horkou vodou a nechala zhruba tři hodiny louhovat.

Vše jsem pak přes síto přecedila a vzniklou modrou tekutiny zakápla asi tak třemi kapkami citrónu, mírně dosladila a servírovala dětem jakože vrchol našeho nadupaného odpoledního programu. 🙂

A aby to bylo ještě trochu hogo fogo, zamrazila jsem pár sedmikrásek do ledu… …přesně takhle……a naservírovala to omladině se vší parádou.

Největší estetický zážitek jednoznačně pro mě, holotu tato šmoulí záležitost až tak za srdce nechytla.

A tím je má dnešní fial(k)ová foto story u konce.

I tento (a možná, že právě tento) čas je třeba si co nejvíc provonět.

Bych tak řekla.

Mějte se prima!

Užívejte si tyto netradiční Velikonoce!

Brzy opět na viděnou:-).

Ála.)