Na šeříku

Pěkné úterý všem!

Naše sběračství má další pokračování.

Tentokrát jsme vyrazili natrhat šeřík na louku za lesem.

Je to louka, kam chodím často běhat.

Jsou tady krásný západy slunce, úžasnej klid a ještě úžasnější výhledy.

A taky tu je, představte si, tenhle šeřík.

Strašná náhodička.

Cesta sem nevede, ale nic, co by nás rozhodilo.

Nabalit kočár – vzít motorku, košík a hlavně hodně svačiny.

To je základní výbava úspěšného sběrače.

Tentokrát jsem byla tahounem já, zbytek posádky zůstal těžce pasivní a celkem bez zájmu.

Asi se trošku zavařil při brodění se trávou.

Mně tak šla práce aspoň hezky od ruky a zbyl nám pak čas chytat lelky v trávě.

Jen co jsme s košíkem přitáhli domů, uvařila jsem si na práci kafe a kvítek po kvítku štopkovala.

Nevím, co mě mámilo víc – jestli kafe, nebo opojná vůně šeříku?!

Každopádně práce to byla víc jak příjemná, bořit prsty v hromádce vonícího kvítí…

Jak už jsem byla sladkého mámení syta, pustila jsem se do zpracovávání.

V první řadě jsem odebrala hrstku kvítků na výrobu šeříkového ledu.

Tam je to rychlý a efektivní.

Tvoření mého gusta.

Stačí přidat kvítky do tvořítka na led, zalít vodou a nechat zamrazit.

Další část putovala na přípravu šeříkového oleje.

Jednoduše jsem lahvičku z tmavého skla napěchovala kvítky, zalila je slunečnicovým olejem a teď čekám.

Mám to vydržet 14 dní, pak přecedit a používat, jak se mi zlíbí – do kuchyně, na saláty, jen tak na ovonění…

Sama jsem zvědavá, jak silné výsledné aroma bude. Schválně jsem použila olej slunečnicový (v bio kvalitě), neb mi přijde pachově nejvíce neutrální. Určitě bych mohla použít i mandlový – pak by byl olejíček vhodnější i na kosmetické účely, ten už mi ale přijde daleko více aromatičtější.

No a můj poslední pokus, kterému jsem věnovala největší část svého kvetoucího bohatství, byl šeříkový sirup.

Opět nikterak složitý postup.

Do hrnce jsem nalila 4 hrníčky vody, rozmíchala se 4 hrníčky třtinového moučkového cukru a krátce povařila. Poté jsem přihodila asi 6 hrníčků (stačí i méně) šeříku a asi 3 minuty povařila. V konečné fázi jsem přihodila ještě hrstku borůvek, aby se šťáva obarvila a zakápla jsem šťávou z půlky citrónu.

Celé jsem to přecedila, šťávu nalila do lahve a jakmile vychladla, zavíčkovala jsem ji a dala do ledničky.

Takto chlazená a s citrónem by měla vydržet až měsíc.

A výsledek na vlastní oči, jazyk a kůži?

Tradáá!

Limošku popíjíme doma už čtvrtý den a je fajn.

Zalitá vychlazenou minerálkou, dochucená krájeným citrónem a vyladěná šeříkovým ledem nemá chybu.

Jemná, květinová a osvěžující.

Taková správná letní chuť.

Vzdáleně podobná šťávám bezovým.

Ta za pokus určitě stojí – jestli máte vyčíhlej i vy nějakej šeřík, zde se, podle mě, časová investice vyplatí.

Úplně si dokážu představit večerní grilovačky nebo jiné zahradní párty s tímhle šik drinkem v ruce.

Všichni ho budou chtít ochutnat, na to dám krk.

Tak jó, to by bylo pro dnešek od nás vše.

Užijte si zbytek dnešního volna a sběru zdar!

A.)