Přitvrdili jsme

Všechny moje romantický vzpomínky a pohledy na mateřskou se rokem 2019 dost otřásají v základech.

Snídačky na Jedlové, sbírání borůvek v lese, výletování po výběžku…nebylo to všechno jenom z časopisu?

Realita všedních dní leží od Vánoc někde na konci opačném.

Za tu dobu jsem nám to všem natřikrát zakřikla.

První „tak snad už jsme z nejhoršího venku“ zaznělo z mých úst, když se děti vzpamatovávaly z nekonečného kašlacího úvodu ledna.

To se ale ukázalo býti pouze zahřívacím kolem před neštovicemi, které udeřily na Šerifa.

Druhé „tak snad už to budem mít za sebou“ jsem úlevně vyslovila přesně v ten moment, kdy se začala loupat jeho první neštovička.

On pak ale z ničeho nic v půlce týdne začal hořet. Tři noci jsem ho co hodinu šmírovala teploměrem a věřila v Nurofen. Když to rozpálil k rekordním 40,4 °C, málem mě trefilo.

Doktor naordinoval Šerifovi jeho první antibiotika s diagnózou angíny. Šerifka si solidárně hodila marod na ucho, takže štěstí na druhou.

No a pak to tu bylo ještě po třetí.

Jak Šerifovi antibiotika zabírala a syn začal opět smysluplně mluvit a jíst, nedalo mi to opět nabývat na optimismu.

To bych se ale dne následujícího nesměla probudit vedle s prominutím obludného děvčátka, kterého neštovice zasáhly vskutku poctivě a hlavně skoro až týden po inkubační době, kdy už nikdo z nás nevěřil, že udeří i u ní.

Průběh je zatím daleko intenzivnější, protože vysvětlete dvouletému býkovi v horečkách, ať se neškrábe.

Za poslední měsíc mám za sebou tolik nočních, že jsem přešla z Café au lait na Café au lait intenso.

Jsem ale už o dost pokornější, asi starší, asi otupělejší.

Už se taky tolik nelituju a je to velice úlevný. Potlačit svoje ambice a ego ve prospěch ostatních je pro mě v rámci mateřství, spolu s děravýma palcema u ponožek, totiž ten největší oříšek.

Čím jsou navíc děti starší, tím víc mě to s nima baví a jsem za čas s nima ráda, dochází mi totiž jeho jedinečnost.

Se Šerifem už občas dáme solidní pokec. Letos ho chci naučit jízdě na kole a vypilovat čubičku bez rukávků. To už jsou jinačí ambice ve srovnání s těmi batolecími.

Šerifka je zas zdrojem nekonvenční zábavy. Dělá ráda legraci a když k tomu se svým typickým rozcuchem na temeni hlavy utrousí nějakou jednoslovnou a trefnou poznámku, nebo do toho dokonce zatančí, má nás pod palcem.

Já totiž asi nikdy nebyla úplně na vlně miminek, výbaviček, milníkových kartiček. Pohled na novorozence ve mně nevyvolal nikdy tolik pocitu roztomilosti, jako třeba pohled na štěně výmarského ohaře.

Spíš než vychovávat a přikazovat mě baví vést dialog a sledovat.

To už jsou moudra skoro na brožuru. Pište si!

Pamela a její první bra.

Zásadní okamžik v životě každé ženy.

A že není jediný!

Ona totiž Šerifka…

…už přesedlala na nočník a přes den nenosí plíny!

Každé ráno tak spolu chodíme do její šatní skříně, kde si vybere čisté spoďáry a máme hned obě hezčí, zážitkovější den.

Umanula jsem si totiž, že když už trávíme doma tolik času, tak ať z toho taky máme nějaký profit.

Povedlo se a jsme na dobré cestě k osvojení si základních hygienických návyků, i když je to někdy o fous!

Já jsem si zase odbyla celkem nepříjemnou sezónní záležitost – vytřídila jsem všechno oblečení, z kterého děti už vyrostly a připravila jejich garderóbu na jarní sezónu.

Dva dny s přestávkami. 6 tašek oblečení.

Úleva.

Po delší době jsem taky doplnila zásoby oříšků…

Moc ráda objednávám z e-shopu Svět plodů, protože mi ořechy přijdou vždy čerstvé a třeba takové mandle v čokoládě a skořici, to je mor.

V nabídce jsem našla i fitness světem opěvované ovesné vločky Mornflake, z nichž jsou ovesné kaše údajně nejkrémovější. Tak uvidíme.

Na otestování jsem si vzala i mix mrazem sušeného ovoce, protože třeba takové kiwi, meruňku či švestku, ty jsem ještě nezkoušela.

Po dlouhé době jsem narazila na proteinové tyčinky Weider, takovou sportovnější, ukázněnější verzi Bounty.

Za mě nejlepší z kokosových tyčinek. Byť není úplně bez cukru, ale to mě nepohorší.

Proběhl taky takový menší nákup v Kiku v rámci předjarního těšení se.

Dřevěné vajco se stříbrným lemem, podnos na vázičky či svíčky s uchy a dva rámečky.

To bude romantiky.

V šatníku mi přibylo pár kousků ze zimních výprodejů.

Takhle krásně bylo dnes v lese, když jsem se šla proběhnout.

Téměř desetistupňově.

První jarní vlaštovka, po které jistojistě přijde ještě pořádný zimní záchvěv.

…a ještě jedna včerejší valentýnská pozornost v podobě pudinkových řezů (improvizace a lá nedostanu se do krámu).

Tím už se s vámi pro dnešek loučím:-).

Užijte si krásného počasí a nasajte trochu toho déčka i za mě, prosím.

Mé zimní bělobě to jedině prospěje.

Páček!

Ála.)