Tak se mi zdá, že se z dní nějak plíživě vytrácí radost.
Taková těžko popsatelná. Těžko dýchatelná.
Jsme zdraví, máme se, máme z čeho a kde žít, co jíst, takže prd zle.
Ale přesto.
Už aby bylo zase zdravěji.
Nejlíp nám je skutečně venku. Opakuju se, ale vždycky nám to vylepší mood alespoň o dva stupně směrem nahoru.
V týdnu jsem vyzvedla děti ze školky po o a vyrazili jsme do Lipové na procházku okolo zámeckého rybníku, okolo kterého vede moc pěkná naučná stezka, ze které jsme si odbočili do lesů k tajemné kapličce Jáchym lemovanou působivou křížovou cestou.
V těchto našich pohraničních severních končinách těžko potkáte člověka, o to víc tajemnou atmosféru toto místo má. My jsme zde byli naštěstí za pěkného podzimního počasí, což zromantizuje naprosto cokolivěk.
I společnost zdeptanou první a druhou vlnou kovidovou. 🙂
Tak ahój.
Držte se a příště už od nás z vršku!
Ála.)
Napsat komentář