Poslední prázdninové dny

Ahoj všem příchozím:-),

Pár příspěvků zpět se s dětma cachtáme u moře a teď je před námi poslední prázdninový týden.

Poslední týden, než vyšlem Šerifa do světa.

Světa školky, pravidelného ranního shonu, radostného vyzvedávání poo, kolektivního vlastnictví hraček, obědového stolování a možná i navázání nových přátelství.

Taky dostane svůj obrázek s šuplikem. Na to se všichni těšíme. Co asi vyfasuje.

Bude to auto? Bagr? Nebo nějaké zvíře?

Čekaj ho velký věci. Jen to ještě netuší.

Do té doby ale ještě pořád můžem prázdninově lelkovat.

V týdnu jsme navštěvovali nedaleké koupaliště, abychom doužili snad již posledních letošních třicítek.

Pobyt na brouzdalištích je kapitola sama pro sebe a nemá vůbec nic společnýho s mým původním chápáním spojení „jít na koupák“.

Zatímco jedna se zálibou sobě vlastní bezmyšlenkovitě skáče z jakýchkoliv bazénkových krajů do vody, druhej co chvíli škemrá o nabití pistole a nebo prosí o čůrací doprovod. Přípočtem k tomu nekonečné převlíkání z koupacích plín/plavek do suchého, tak odpoledne už vždycky nevim, čí jsem.

Prostě koupaliště s dětma je těžká řehole.

A tu vykoupíš jedině spokojeně šťastným dětským smíchem.

A o tom to je.

O víkendu tady konečně pořádně sprchlo.

Tak moc jsem se na to těšila.

Až důkladně vyvětrám prohřátý barák a vnesu do domácnosti zas trochu útulna.

Natrhala jsem poslední torzo kytiček, co mi nestačilo v truhlíkách uschnout a nechala je ve svém posledním tažení nadělat ještě trochu parády.

Gaučovou část obýváku zdobila a taky pěkně ovoněla kytička, co jsem dostala k svátku.

Nechci opovrhovat svazkem supermarketového kvítí za pajdu (v zimě z nich totiž žiju), ale rozdíl je vážně znát.

Na rozdíl od nich tato vydržela přes týden a voněla jako opravdová kytka – tak jakoby živě.

S ochlazením se mi taky vrátila chuť trávit čas v kuchyni.

V německé Edece jsem narazila na dvě zajímavé mražené novinky – batátové hranolky a zeleninové placičky s quinoou.

S mraženým artiklem já dost sympatizuju, vždycky mám nějaký kousek ucházejícího složení v šuplíku, který stačí dát do trouby a udělá se sám.

Tady tomu není jinak – obojí lze připravit bez smažení, pouze v troubě na pečícím papíře.

Chuťově dost nebe v hubě a protože kombinace vychází zajímavě i nutričně, rozhodla jsem je zařadit a napočítat i do obědové části stravovacích plánů.

Aby nebylo nůďo!

Co vám budu povídat, přelom srpna a září na pestrost lokálních produktů fakt přeje.

Hodně, hodně ráda si teď dělám pečenou zeleninu…

…konkrétně dýni s batáty, řepou, mrkví a balkánským sýrem.

Pečená zelenina taky v jídelácích chybět nebude – v rámci večeří si jistě najde díky své lahodné chuti a nutričních benefitech stálé místo u mnoha z vás.

V Kauflandu jsem v týdnu narazila na fíky za 2 kačky, takže vzpomínka v hojném na dovolené u moře.

Nakoupila jsem jich celej pytlík a protože chutnaj u nás jenom mně, deficit draslíku a vitamínu A mi teď asi nehrozí:-).

Nádobíčkovou novinkou na konec nebude pro tentokrát kupodivu hrníček, ale pekáč.

Narazila jsem na toho smaltovanýho fešáka v růžovém v jednom z lidlovských regálů.

Jako jedinej z mých plechů se krásně leskne a nedělá ostudu.

Abychom se ale neloučili materiálně, nechám na vás dýchnout ještě trochu podzimního jedlovského vzduchu ze včerejšího výstupu.

Začíná se mi tím vzduchem úplně vracet energie létem vydaná.

Máte to taky tak?

Nebo jste z toho druhého tábora, který s příchodem podzimu upadá do deprese?

Mějte se fajn a tentokrát snad již dříve tu!

Ála.)