Radosti a starosti tohoto týdne

Pojďme i tento týden shrnout, co přinesl:-)

Blogování přináší mnoho výhod. Jednou z nich je i fakt, že si jeho prostřednictvím člověk uchová to, co chce.

Za pár let, až budu Šerifovi s prvním vousem na bradě trapně přiznávat, že jsem veřejně sdílela pikantnosti o jeho batolecím životě, budu vědět buřt, jak jsem trávila své týdny na mateřské.

Nebudu se vracet k tomu, jak bylo tento týden počasí na draka, jak již pátý den (ne)spím s nemocným, protivným, ukňouraným Šerifem v posteli, jak neumím být vyrovnanou a soucitnou matkou pečovatelkou, jak jsem přešťastně krmila Šerifa kindervajíčky – tím jediným, co neodmítal…

To jen, abych vás, moji milí čtenáři, příliš nemystifikovala prezentovaným mateřským blahobytem.

Na stranu druhou, i takové menší domácí psycho vězení přináší mnohá pozitiva – a sice váhu všedních okamžiků.

Jako třeba dnešní jarní azuro a ozdravný špacír do lesa se sestři.

Dokonce jsem se místy i dokázala povznést nad synkovými scénami, což je s jeho rozsahem hlasu, ozvěnou lesa a doprovodným mračivým výrazem, výkon hodný vyrovnané matky!

Třešničkou na dortu pak byly ruce navíc, kterým jsem mohla vrazit do rukou foťák a nechat tak zvěčnit své kontury v romantickém zátiší lesa.

Myslím s naprostou vážností, že takto mi to sluší momentálně nejvíce:-).

A ještě k těm pozitivům. Za špatného počasí jsem nejvíce pracovně produktivní, a tak jsem zapracovala na nové podobě a struktuře stravovacích plánů – tam si totiž myslím, že je furt co vylepšovat.

Zaměřila jsem se tentokrát na zdravé mlsací recepty a pod rukama mi vznikla třeba tato proteiny nabušená (a zároveň kupodivu i chutná) roláda…

…nebo tyto úplně nejvíc vynikající raw jahodové dortíky.

…spolu s fazolovými brownies!

Všechny recepty jsem převažovala a přepočítávala v kalorických tabulkách tak, aby byly připravitelné pouze pro jednu či dvě porce.

Mně samotné se totiž ne vždycky chce péct celou formu dezertu a jíst ho z důvodu chuťového nepochopení rodiny samotářsky celý týden. Posledná dny jsou pak takové dosti mrzuté:-).

Takto si připravím dezert na dvě svačiny dopředu a nestačí se mi tak zajíst!

Geniální, že?:-))

A na závěr to bude ze soudku materiálních radostí.

Samou natěšeností na nastartování svých sportovních aktivit (na které si ještě ale musím chvíli počkat), podstoupila jsem čtvrteční točení koláčem na přeplněném parkovišti v Lidlu, potupnou mačkanici a válku vozíků před regály se sportovním oblečením v 7,10 letního času.

A to, prosím pěkně, kvůli tomuto setu běžeckých legín, funkčního tílka a mikiny.

Musím říct, že jsem oblečky nadšená!

Nevím, jak vy, ale pro mé účely je lídlácká kvalita naprosto dostačující (dost se, mimochodem, zejména co se materiálu týče, zlepšila) a vůbec se nad ní neofrňuju.

Ach! Taky už mě vidíte? Bez těch třiadvaceti nahoře, oděná v novém lídláckém, běžící pravidelným, ladným krokem po osamělé lesní cestičce?

…

Já tu představu jdu ještě trochu rozvést a tipuju, že jsem do minuty tuhá:-).

Dobrou noc vám přeju:-)

A.)

picture